Tak znovu pondělí,
opět jsem byl procedurálně pozměněn.. Byla mně navržena moderní magnetoterapie.
V rámci svých možností jsem tedy vyběhl do místnosti, zvané elektroléčba.. Na lehátkách tam leželi v podivných válcích lidé odlišného pohlaví, vesměs svou polohou orientovaní podle učení Feng-šuej v západovýchodním směru. Jeden z opečovávaných byl ještě i dost řečný.
Když jsem ale po své proceduře odcházel ze své kóje, všiml jsem si, že dotyčný pán změnil svoji polohu do severojižního směru. Asi dostal po známosti větší dávku gaussů.
Já zase seběhl po schodech dolů na svoji tradiční sirnou koupel užívat si blaha... Začíná mně ale dost vadit, že se mě sestry pořád ptají, jak se cítím. To tak špatně vypadám?
Také by měly být svými dotazy trochu originálnější, mohly by třeba ve dveřích dělat zajíčka anebo se mě zeptat na zdraví mé babičky.
Lázeňské sestry jsem si tak musel rozdělit na dvě skupiny, a sice na řečné a usměvavé brunetky a pak blondýny, které až tolika úsměvy zase nedisponovaly.
V lázních jsem dosud nepotkal „abatyši", tedy hlavní sestru. V mé představě je to žena asi dříve narozená, spíše rozložitější a s nezbytným přísným pohledem.
Neviděl jsem ani pana ředitele, asi bude dost plachý!
A máme úterý.
Ze sirné lázně jsem spěchal do pánské převlékárny, kde právě probíhal festival gluteálních rýh.
Člověk si tam připadal jako na nudistické pláži.
Pak ještě chůze k cvičiteli, který mně po prohmatání povzbudil konstatováním, že mám téměř všechny svaly ireverzibilně zkrácené a dal se do jejich protahování. Občas při prováděných cvicích bylo slyšte praskání kloubů, někdy i jeho.To mě vedlo k jeho přesvědčování, že už má čas na oběd.
Odpověděl mně, že to není špatný nápad.
Po jeho ukončeném násilí jsem se ho dotázal, jestli vlak k mému domovu je bezbariérový. Mlčky odvrátil hlavu.
Středa
Dnes jsem zvažoval případné inovace lázní. Chtěl jsem vedení tohoto ústavu navrhnout, jestli by nemohly být vany orientovány tak, aby pacient viděl do zahrady na jiné ptáčky. Ale pak mě napadlo, že by zase sestra neviděla do mé tváře a zavčas nepoznala topícího se pacienta.
Jedna sestřička mně dnes dodala trochu optimismu, neboť když jsem si jí stěžoval, že už jsem starší pán, odvětila, že už měla v lázních i starší jedince.
Popoledni jsem měl konečně audienci u hlavní sestry. Ihned po mém vstupu do její kanceláře se zešeřilo, neboť v sousedních dveřích se objevila její dvoučlenná ženská ochranka.
Jejich přimhouřené oči a sevřené rty nevěstily pro mě nic dobrého.
Při mém výslechu hlavní sestrou atmosféra v místnosti neuvěřitelně houstla a občas se i rozhostilo mrtvolné ticho.
Ochranka sledovala každý můj, byť sebenepatrnější pohyb, a byla připravena zasáhnout, pokud bych hlavní sestře kladl slovní odpor.
Čtvrtek
Pokračoval jsem v úvahách ohledně vylepšení lázní. Nevzhledné panely protihlukové bariéry u železniční trati bych nahradil živým plotem. V samotných lázních bych nahradil depresivně působící sochu ženy s hlavou v dlani třeba sochou rozesmátého důchodce.
Název „Sirnaté lázně" bych pozměnil názvem" Velkomoravské lázně".
Kamerový systém, zaměřený na samotné pacienty, jsem prozíravě dopředu zavrhl, aby nedošlo k odrazování budoucích zájemců o léčbu.
Kromě van se sirným lákem, mohly by být alternativně využívané i vany s rybičkami Garra rufa, u odolnějších pacientů i vany s piraněmi.
Vypouštěnou, ještě teplou vodu bych navrhoval využít při vytápění lázeňských skleníků.
Hmm... Nevíte náhodou, kdy bude konkurs na budoucího ředitele lázní?
Pátek
Dnes umístila „paní Rašelinová" vedle mě na kavalec včelaře, který mně barvitě popisoval možné využití jednotlivých včelích produktů..
Po jeho zmínce o propolisu jsem se ve své představě trochu osypal a po včelím jedu maličko otekl.
V sirné lázni jsem doporučil personálu zřízení špehýrek, aby sestry nemusely pořad vstupovat do jednotlivých kotců.
U cvičitele se mě dotyčný marně snažil zručnými hmaty zlomit stehenní kost.
Neprozřetelně jsem ho požádal, aby mně sdělil stav mého organismu. Zvolna poodešel oknu, pak se vrátil a řekl: „Pane Slavíček, bude lepší, když nebudete znát pravdu."
Stihl jsem se ho ještě před obědem zeptat, jaké má koníčky. Uvedl, že je kynolog, a tak nevím jestli se ještě svěřím do jeho péče.
Mgr. Jaromír Slavíček