Lázně II

Lázeňské procedury..

dějství první:

Byl jsem z předsálí lázeňských komnat  vyvoláním vyveden do místnosti s mnoha plentami , respektive kavalci za nimi a opětovně vyzván přítomnou  pracovnicí ke svému obnažení a následnému ulehnutí. Učinil jsem tak až  jejím opakovaném důrazném příkazu se značnou nelibostí, neboť se od poloviny minulého století poměrně dost stydím.

Svalstvo na mém těle totiž již jeví známky pokročilé atrofie kromě  snad několika nevýznamných orgánů, většina ostatních však už nestojí za zmínku a už vůbec ne za pohled..

Ulehl jsem tedy na „Záhořovo lože" a byl zasvěcenou pracovnicí obdařen hřejivou rašelinou. Ta mně byla /ta rašelina/ generačně hodné blízká a tudíž došlo mezi ní a mým tělem k přijatelné symbióze..

Po ukončení procesu a smytí převážné části rašeliny jsem byl delegován na sirnou koupel. I když jsem se na ni těšil, přesto jsem do velké vany vstoupil docela bázlivě s tím, že jsem napřed do páchnouc tekutiny vyslal svého průzkumníka v podobě nožního palce.

Pak jsem doporučil i zbytku těla, aby ulehlo do vlahé tekuté hmoty neurčitého složení, která  mně však připomínala jinou, důvěrně známou tekutinu.

Pachově se však obě lišily jen nepatrně!

Na rozdíl od ostatních, vesměs plnoštíhlých pacientů, nevyplaval jsem ihned k hladině, nýbrž klesl ke dnu vany.

Po zaujetí v ní optimální polohy, jsem se konečně  mohl svým zrakem pustil do obhlídky svého okolí .

Časem mě však přemohla únava, a tak jsem téměř začal podřimovat oblažen sny těžko definovatelného obsahu.

Po „probuzení" jsem si všiml šňůrky nad vanou a začal se zabývat myšlenkou jejího zatažení se záměrem dovolat se lazebnice, a to jen proto, aby se mě zeptala, jestli jsem se neutopil.. Ale vzápětí jsem tento svůj zlý úmysl zapudil, neboť dotyčná by mně mohla pod hladinu zatlačit hlavu a následně pak udělat s očima totéž!

A tak jsem z dlouhé chvíle začal dělat svými prsty na hladině kruhy a k úplné spokojenosti mně snad chyběla už jenom v mládí oblíbená kachnička.

Na druhé straně se mně ale do mysli vnucoval pocit, že tak nějak asi vypadá peklo. Kotle / vany/ s ohřátou vodou, všude kolem stoupající sirné výpary a v jednu chvíli, snad pod vlivem vzduchu mírně obohaceného sirovodíkem, mě pojala i vidina, že z podlahy šlehají malé plamínky.

Jinými slovy, v těchto chvílích se realizovala v mém povědomí tak trochu generálka na nepříliš vzdálené, rychle se blížící období..

Po vylezení z vany jsem byl nasměrován k předem plánovanému zábalu. Opětovně jsem ale musel řešit zapeklitý problém, jak se neoděn přemístit  na nedaleký kavalec. Byla mně sice k tomuto účelu přidělena krycí plachta,takže jsem nevzbudil větší pohoršení u přítomné osoby ženského pohlaví., ale i tak jsem se cítil dost trapně.

Po zabalení a uložení mých ostatků na pryčnu, mimochodem jsem se cítil na ní jako larva chrostíka či čerstvě zabalený kojenec, jsem se uchýlil  k meditačním úvahám o smyslu života.

Současně jsem ale bedlivě sledoval nástěnné hodiny a dohlížitelce dal na vědomí, že mně brzy pojede vlak. Mladou sestrou mně však bylo při jejím pohledu na můj organismus odpovězeno, že vlak mé osobě už dávno ujel...

Ale jak říká básník: " byť poslední vagon se v dáli ztrácí, nevadí...pojede další." Tak tedy  končilo moje první lázeňské pobytí.

dějství druhé: Dnes jsem sklidil značný obdiv lázeňského personálu, neboť se mně podařilo najít svou vanu na první pokus, jenom škoda, že jsem byl dodatečně upozorněn, že má procedura má být až za půl hodiny. A proto jsem byl dočasně z daného prostoru odstraněn.

Po absolvované koupeli jsem odešel do foyer lázeňské budovy za účelem odpočinku a uvelebil se v krásných koženkových křeslech. Byl jsem v daných místech obklopen několika dámami neurčitého věku, které měly odhadem BMI kolem 3O. Dívaly se na mých 70 kg částečně pohrdavě, částečně se soucitem.

Ve stejném prostoru se nacházely i prodejkyně uměleckých, docela hezkých skleněných ozdob. Některé z nich /ozdob/ měly uvnitř i zažehnutou svíčku. Holt, někdy se léčba prostě nepovede.

Po odpočinku jsem se odebral ke svému cvičiteli. Tato procedura mně byla dodatečně přidána za účelem zpružnění mého těla. Pokyny cvičitele k mému já byly rázné, nekompromisní. Po jeho rozkazu roznožit jsem ho musel  ale předem upozornit, že moje končetiny se zpátky možná budou vracet obtížně.

Pak zase chtěl po mně ohnout  v poloze vleže moje kolena, takže jsem nabyl zajímavého pocitu zaujetí porodní polohy. Chvěl jsem se hrůzou, že mně nařídí ještě tlačit. To by dopadlo!

Situace se ale v dalších minutách začala obracet. Upozornil jsem cvičitele, aby se při cvičení se mnou tolik nenakláněl, mohly by ho rozbolet  záda. Měl by si také občas zajít zacvičit.. Říkal sice, že lyžuje, ale že ho bolí kolena. Bože, jak rád bych mu pomohl!

dějství třetí: Dnes jsem dostal zřejmě za odměnu hlubokou a pochromovanou vanu. Že není ze stříbra, to jsem si hned uvědomil, z uvedeného kovu by sirovodíkem ze sirné vody taková vana rychle zčernala a pacienti se stříbrnými zubními můstky by se pak mohli doma používat ke strašení malých dětí.

Z vany jsem po velebení se sám vylezl pomocí slaňování ještě před předepsanou dobou pobytu.

Když mě spatřila dozor provádějící sestra, pokusily se o ní mdloby a jenom mně stačila rukou ukázat exit  z koupelny.

V předsíni lázeňské budovy byly dnes prodávány potravní doplňky, ale jejich zdravotním účinkům věřím asi jako neposkvrněnému početí, takže jsem si žádný nekoupil.

dějství čtvrté: Tož dnes jsem započal svoji léčebnou anabázi už v deset hodinou slatinou. K mému značnému překvapení na místě činu byla jiná, o něco starší lázeňská pracovnice. Nevadí, já se zlomit nenechám! Byla ale milá, jenom nevěděla, že při následujícím zábalu mám mít ruce ven i ze z igelitového pytle, abych přece mohl meditovat.

V sirné koupeli se dnes neodehrály nějaké významné události, jenom jsem přemýšlel, proč na stěně nevisí nějaký defibrilátor, pokud by se  obsluhujícím sestrám  při pohledu na pacienty udělalo špatně,.

Na recepci jsem poprosil přítomnou recepční, vzhledu i oblečení kanadské jízdní policie, o přidělení odkladové skřínky pro mé šatstvo. Nepřívětivě odvětila, že už jsem asi čtvrtý žadatel v tomto ohledu v pořadí. Ale na mladého pacienta vedle mě se přívětivě usmívala. To bych si nemusel ale nechat pro sebe.

konec týdne:

Dnes jsem sestře jemně naznačil, že se na moji koupel asi spotřebovává dost vody kvůli mé útlé postavě. Pravila, že se mýlím, prý na „těhotné" muže je třeba vody daleko více. Vida, jaký jsem úsporný spotřebič!

Ve dvaceti minutách  blaženého nicnedělání jsem v duchu přemítal nad dvěma testy, které jsem nedávno realizoval na Internetu, a které se týkaly možného mého věku dožití.

V prvním mně vyšel chvályhodný věk kolem 58 let, což se v podstatě už splnilo.

Druhý test po mně chtěl zodpovězení 101 obtížných otázek.

Kladné body jsem získával nekuřáctvím, abstinencí, následně jsem  je pak ztrácel otázkami typu, jestli jsem ženatý, jestli mám doma psa, jestli mám rád své nadřízené apod. Raději jsem tohoto testu nechal, ostatně voda taky chladla.

Ale to už přišla lázeňská a řekla :" pane Slavíček, končíme!". Jako kdybych to netušil...

Ať žije neděle!

Mgr. Jaromír Slavíček

01.09. 2024 10:54:06
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 193807
Týden: 497
Dnes: 21
  přihlásit poslední změna: 18.08. 2011 18:01:28