Kroky

kroky

tichem ranní chodby slyšet ozvěny kroků

klapotem kynou odcházející noci spánků

tiší se, pak sebejistě za katedrou stanou

budou nastávajících chvil poznání branou?

naplní se dnem přání učitelských duší?

co přihodí se, snad v náznacích jen tuší

protnou se naděje v jejich nitru spřádané?

utkví v paměti studentů poznatky žádané?

však nutno již vstoupit obrazem do mladých očí

čas ale plyne, s ilusemi se kantor loučí

pohlíží do tváří, které posláním dáno vést

budou alespoň stopy touhy po vědění nést?

tóny hlasu mentora učebnami se šíří

zaujalo z úst vyřčené, myšlenky hlavou víří

zvonky úvahy končí, sešity se šmahem zavírají

co přinesou mládí, budoucnost ale tají

náročná jsou povolání postů učitelských

však nejednou prožíváno školou  i chvilek hezkých

výuka je majákem, který svitem cestu ukazuje

je i loďkou, která bouří vod často pluje

hodina za hodinou svým děním  stejná není

leč v dálavy se odebírá učitelů snění

odchází k bystřinám horských toků

večera tichem chodby zní ozvěny  kroků...

Jaromír Slavíček