Kouzlo řeky Olšavy

Kouzlo řeky Olšavy

Naše země je bohatá na vodní toky. Mnohé z nich jsou opěvovány a vůbec literárně zpracovávány v mnoha uměleckých dílech. Kdo by neznal Smetanovu Vltavu, historicky proslulé jsou i Labe, Morava, Sázava, Svratka a mnoho dalších.

Menší vodní toky už tolik pozornosti nebudí, ale i ty mají své tajemné koutky, zákruty, bystré peřeje a jsou příležitostně vyhledávány sportovci, rybáři či romanticky založenými lidmi.

V našem slováckém regionu se nejspíše čas od času dozvíme o pozoruhodnostech řeky  Moravy, jejich lužních lesích nebo pro rybáře zajímavých přilehlých slepých ramenech této v našem kraji nejznámější řeky.

O jejím levostranném přítoku, řece Olšavě, se dozvídáme spíše sporadicky, a to hlavně v době periodických záplav. Je řekou, respektive říčkou nevelkou, s malým průtokem a nevysokými vodními stavy po většinu roku.

Pramení v lesích za Pitínem, protéká zprvu valašskými, později pak slováckými obcemi a její koryto je téměř beze zbytku regulováno, což sebou přináší známé klady, ale i zápory. Lužní lesy kolem tohoto nevelkého vodního toku bychom hledali marně, a přece je jeden jeho okrsek, o kterém širší veřejnost příliš neví, který  je však kouzelný a malebný ve všech svých podobách.

Jde o zhruba dvoukilometrový úsek řeky mezi obcemi Míkovice a Podolím. Zde řeka nikdy nebyla zregulována, její vývoj byl ponechán přirozenému dění a příroda se nám zde zato odměnila nádhernými ukázkami toho, jak kdysi řeky vypadaly ve svém přirozeném pojetí.

Toto místo bylo vyhlášeno v roce 1999 přírodní památkou, a není pochyb, že je tomu tak zcela oprávněně.

Je totiž uceleným komplexem ojedinělých geologických, botanických a zejména zoologických zajímavostí. Přes nevelkou rozlohu můžeme na této lokalitě spatřit bohaté porosty vrb, statných topolů bílých, trnovníků akátů, olší a dalších typických vláhomilných dřevin.

Dostat se k těmto místům není však vůbec jednoduché. Přístup k řece je zatarasen téměř neproniknutelnými houštinami plaménku plotního, ptačího zobu, brslenu evropského, bezu černého a řadou dalších známých i méně známých druhů křovin.

Bohatý je i bylinný porost, ten tu tvoří husté polštáře kopřiv, omanů, kostivalů a dalších bylin.

Samotné koryto řeky je místy zavaleno padlými, věkovitými stromy s bizardně pokroucenými větvemi. Tak nějak má vypadat pralesní vegetace!

Co však člověk při návštěvě asi neočekává, to jsou mohutné kolmé břežní stěny , tvořené okrově zbarvenou spraší a podobně utvářenými sprašovými hlínami, které místy dosahují až  dvanáctimetrové výše.

Zde je však třeba důrazně varovat případné návštěvníky před přiblížením se k těmto stěnám seshora, neboť hrozí nebezpečí pádu k řece s fatálními důsledky.

Je třeba rovněž podotknout, že spraše jsou čtvrtohorní prachové navátiny ze studeného tehdejšího období. Jsou málo soudržné a používaly se jako materiál na cihlářské výrobky.

Tyto sprašové útvary svou mohutností snad ani nemají konkurenci v celé naší republice, jsou tedy pro případné pozorovatele něčím zcela výjimečným a pro odborníky zase cenným studijním jevem.

Tato část Olšavy však upoutává i svým pestrým živočišným světem. Na své si zde přijdou především znalci ptactva, ornitologové, neboť vidět zejména v době hnízdění v tomto prostoru ledňáčky říční, to se nepodaří jen tak někomu. Výskytem je zde i strakapoud malý, rákosníci, rehci, žluny, žluvy a cvrčilky. Při trošce štěstí je tu možné v patřičnou roční dobu zaslechnout i slavíka obecného a pozorovat řadu dalších ptačích druhů.

Celkově lze tedy konstatovat, že i malé vodné toky, nebo spíše právě tyto, mají svůj půvab, vědeckou hodnotu a jsou navíc nepopiratelným dokladem krás naší české krajiny.

Jaromír Slavíček