Koncert pro „Kamarády“.
Je možné občas zaslechnout přirovnání, že les či park jsou jakýmisi chrámy přírody.
Za chrám či katedrálu života uměleckého v Uherském Brodě je v tomto ohledu možné považovat sloupový sál Muzea J. A. Komenského.
Je pozoruhodnou ukázkou vrcholně barokního trojlodního sloupového sálu, zaklenutého křížovými klenbami.
V sloupovém sále se po stranách nachází také několik dřevěných skulptur světců, pocházejících převážně z období vzniku sálu.
Celkový, pocitově velmi hodnotný vizuální dojem z tohoto prostředí je umocňován karmínově zabarvenými koberci a potahy sedadel masivních židlí.
Pódiu pak dominuje ebenově zabarvená plastika, zraku příjemné jsou i protáhlé okenní závěsy žlutozelených odstínů.
Uvedené komorně laděné prostředí s vynikající akustikou je přímo predisponované pro pořádání kulturních akcí, zejména koncertů vážné hudby.
Jedním z nich byl v uplynulém pátečním podvečeru koncert pro Kamarády, občanské sdružení v Uherském Brodě, jehož snahou a především cílem je zařazení sociálně a zdravotně handicapovaných osob do společnosti.
Po profesionálně vedených úvodních slovech moderátora pana Jana Marečka s předanou zdravicí paní Gabriely Vránové, královny českého recitačního umění, se stal účastníky téměř zaplněný sál svědkem vystoupení známých brodských kulturních osobností.
S citem jsme naslouchali autorskému čtení spisovatelky paní Aleny Bartošíkové, proloženému pěveckými výstupy mladé umělkyně Kateřiny Knapové a v závěru cimbálovou muzikou Olšavěnka pod vedením pana Mišínského.
Paní spisovatelka nás ve svých povídkách tichým, duši hladícím sametovým hlasem přímo vnášela do přicházejících týdnů adventního času.
Se zatajeným dechem jsme se stávali účastníky příběhů prostých lidí a přímo vdechovali atmosféru minulosti venkova v předvánočním i vánočním období.
Působivé autorské příspěvky paní spisovatelky střídala jiným uměleckým žánrem mladá pěvkyně Kateřina Knapová, doprovázená klavíristkou Zuzanou Bučkovou. Její melodický hlas v proměnlivých tóninách rozezvučel ostění sálu a oblažil naše duše.
Slyšet v jejím provedení – mimo jiných – nádhernou skladbu Ave Maria, to byl jistě pro každého z nás hluboký zážitek.
Závěr této zdařilé kulturní akce pak tvořilo vystoupení dětské cimbálové muziky Olšavěnka.
Mladí housloví virtuosové naplnili naše očekávání dynamikou a pestrostí svého hudebního projevu.
Když pak k mikrofonu přistoupil Janíček Klabačka, aby svým hláskem provázel cimbálovou muziku, nebral potlesk konce.
Dojmy z toho večera byly neopakovatelné, je však třeba mít na paměti, k jakému účelu tato akce směřovala.
K ocenění těch, kteří lidem, jimž slunce zastiňují mraky, pomáhají řešit jejich nelehký životní uděl.
Ke vzdání holdu těm, kteří oplývají trpělivostí i nezměrnou láskou k poslání, které si vytyčili.
Můžeme s úctou a potěšením konstatovat, že jsou mezi námi lidé s otevřenými dlaněmi pro pomoc těm, kterým osud nastavil do života trnitou cestu.
Přičiňme se tedy našimi možnostmi o to, aby lidská společnost uměla přijmout ty, co se od nás, a to nejenom vnějším vzhledem, liší!
Má-li být tato společnost nazývána společností humánní, je třeba, abychom si uvědomili atributy humanismu a v plné míře je respektovali a praktikovali.
Uvedená podvečerní akce přispěla k tomuto záměru krásným a umělecky hodnotným způsobem.
Díky!
Jaromír Slavíček