Kolem Provodova

Kolem Provodova...

Tento víkend měli brodští turisté naplánovánu trasu, vedoucí kolem známého poutního místa Provodov.

Autobusem jsme chtěli jet do Bohuslavic, a odtud pak „pešo" až do Luhačovic.

Jelikož ale z Bohuslavic se mělo jít do kopce, usoudili jsme, že se pokusíme přemluvit řidiče autobusu, aby nám zastavil už na hřebenu před uvedenou osadou.

Pokud by snad chtěl klást odpor, byli jsme rozhodnuti použít vůči němu donucovacích prostředků v podobě dotazů na jeho rodinu a tak podobně.

Leč nebylo toho třeba, zastavil nám, a přes  nevlídné pohledy ostatních spolucestujících jsme vystoupili.

Napočítal jsem 7 turistů včetně sebe, ale prý nás bylo osm.

Možná jsem po ránu někoho přehlédl, anebo dva stáli při mém počítání v zákrytu.

Bylo zataženo, ale bez deště.

Tento stav povětří se udržoval přes moje vyhrůžky dešťovými kapkami až do konce naší cesty

Šlo se krásnou, klikatící se lesní silničkou k vyhlédnutému cíli.

Po cestě jsem očima, stejně jako ostatní, v přilehlém lese vyhledával houby.

Byl jsem první, kdo spatřil na okraji cesty statnou bedlu, ale kdosi z mých spoluchodců byl zájmově rychlejší.

Na některých stromech jsme viděli upevněné letáky s oznámením, že touto trasou povede za týden Barumka.

Naštěstí až za týden, jinak by nás zůstalo časem méně.

Asi v polovině trasy jsme na louce s hezkým výhledem posvačili a kochali se krásnými pohledy na Hostýnské vrchy, Tlustou horu a Lesní hřbitov.

Někteří z nás se nechtěli o svou svačinu s ostatními dělit, ale tento smutný fakt ponechávám bez komentáře.

Pak už se pochodovalo dále.

Okraje lesa byly plné krásných, dozrávajících ostružin.. Ruce mezi námi přítomných žen nezahálely, a tím pádem zdržovaly pochod.

Začalo mně být ale na těle citelně chladno. Byla mně jednou z turistek nabídnuta bunda, ale viděl jsem jí na očích, že to nemyslí vážně.

Proto jsem její jinak šlechetný úmysl s díky odmítl.

Naše cesta vedla kolem samot, v jejichž zahradách bylo velké množství dozrávajících švestek..

Bohužel pod jimi obtěžkanými stromy pobíhali velcí psi, takže naše natažené ruce opět klesaly.

O něco dál však vlčáci chyběli, a tak jsme využili okamžiku, kdy majitel usedlosti byl při práci na zahradě k nám otočen zády, a naplnili svá ústa sladkými plody.

Po cestě hřebenovkou jsme potkali vzhledově nádherného koně s ještě krásnější něm sedící dívkou.

Kůň  se jmenoval Génius, dívka Adélka. Měl jsem bohužel u foťáku už vybité baterie, takže koně vyfoceného nemám...

U Provodova si v hospůdce mnozí z nás dali pivo, já po určitém váhání rovněž.

Pak jsme už scházeli úvozovou, strmou a kamenitou cestou směrem k Řetěchovu.

Kolem nás se s vytřeštěnýma očima řítili cyklisté z Brna.

Někteří z nich uměli i řídit.

Jedna mladá cyklistka se mě kličkováním mezi kameny snažila srazit k zemi. Omluvně se po tomto nezdařeném pokusu usmála a dodala, že ještě neumí moc brzdit...

Kilometrů naší chůze přibývalo, stejně jako puchýřů na nohách.

Cesta Luhačovicemi už byla  fádní, stejně jako jízda rychlíkem do Brodu.

Sličná průvodčí mně nedokázala odpovědět na otázku, proč plížící se rychlík nezastavuje  v Újezdci.

Suše jsem jí naznačil, že toto předměstí Uherského Brodu tím tak trochu ztrácí na významu. Jedna z turistek, bydlící v Újezdci,  však tento můj výrok považovala za nevhodný.

Celkově lze ale konstatovat, že trasa, kterou jsme procházeli, byla panem inženýrem Šlahůnkem velmi dobře naplánována.

Šlo se po pevném povrchu lesem, nabitým negativními ionty, které jak známo prospívají zdraví..

Takže sv. Bartoloměj vyšel, i když podle pranostik by mělo už končit léto.

Jaromír Slavíček v. r.

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173132
Týden: 445
Dnes: 67
  přihlásit poslední změna: 25.08. 2013 16:24:57