Kdy už pořádně zaprší

Vláhonosná oblaka chybí

Tisk je plný pandemie. Není divu, vždyť v celém světě umírají na coronavir desetitisíce lidi. U nás zatím jenom stovky. Tak trochu stranou stojí další velké nebezpeční pro světovou, potažmo naši populaci. Je to permanentní sucho. O globálním oteplování již téměř nikdo nepochybuje. Jedním z jeho důsledků je právě již uvedené dlouho trvající suché období. Pozoruji v těchto týdnech naše pole, procházím se lesy.

Za pojíždějícími zemědělskými stroji se zvedají mračna prachu, rostliny v lesích i mimo ně mají smutně svěšené listy. Přemýšlím, pokud nenastane v brzké době nějaká změna, tak to vypadá, že letošní sucho bude ještě horší než loňské, což je vidět v našich lesích. Tam se již kůrovcová kalamita rozjela v nebývalém rozsahu.

Nejenom kůrovci byli příčinou úhynu smrkových porostů, v mnoha místech naší republiky loni i buky, dominanta smíšených lesů, v loňském létě shazovaly listí. Tak stromy zpravidla reagují ve chvílích, kdy se snaží omezit výpar, aby vydržely sucho. Uvedou se tím dočasně do klidového stavu. Pokud ale budou i následující roky srážkově nedostatečné, může dojít k tomu, že mnohá vegetace definitivně odumře.

Přes nás procházející srážkonosné atmosférické fronty na této situaci moc nemění, jejich eventuální srážky se v podstatě projeví jen ve svrchních vrstvách půdy. Důležitější je, aby se voda dostala do spodních půdních vrstev. To by ale musel být zbytek jara srážkově silně nadprůměrný. Nelze spoléhat ani na sněhové srážky, zatímco loni bylo dostatek sněhu, letos je ho velmi málo. Jeho množství srážkovou bilanci příliš nevylepší.

Navíc rychlým oteplením zásoby sněhu na horách rychle odtávají, což je další problém. Pro vegetaci je lepší, když sněhová pokrývka odtává postupně. Neradostný je také můj pohled na naši říčku Olšavu, její průtok je žalostný. Platí to i o jejich přítocích, některé z nich již částečně nebo zcela vyschly.

Podobně jsou na tom i rybníky, o moc lepší to není ani s okolními přehradnímu nádržemi. Meliorace v dobách minulých byly jistě konány s dobrými úmysly, ale v současně době odváděním vody prokazují krajině „medvědí“ službu. Vodu musíme v krajině zadržovat, jinak bude zle, velmi zle. A co naši lidé? Většina z nich se chová podle mě rozumně.

Ale jsou i takoví, kteří na klimatické změny nedbají, vodou nešetří. Napouštějí i nadále zahradní bazény, zalévají až příliš trávníky ve svých zahradách. Copak se rovněž neuvědomujeme, že na jedno spláchnutí na toaletách se spotřebuje totiž až 20 litrů vody? Je třeba se také zamyslet nad maximálním využitím vody dešťové.

Ta může nahradit až polovinu celkové spotřeby pitné vody. Mulčování také dokáže výrazně zamezit odparu vody a dokáže držet vláhu v zemině i řadu dní potom, co nepršelo. K zamyšlení, a nejenom mému, by mělo rovněž sloužit využití „šedé“ vody. Jde o odpadní vodu z umyvadel, dřezů, van, sprch, myček a praček. Po přečištění ji přece můžeme znovu použít, např. ke splachování nebo zalévání. Takže možností pro eliminování nedostatku vod je mnoho.

Jen je realizovat!