I amatéři umějí...

Bojkovické mixy

Kdo má rád tenis, měl by se na něj dívat tuto sobotu v televizi. Vždyť vrcholí Wimbledon. Ale byl tento turnaj vůbec v posledních dnech k dívání? Vždyť to bylo u těch dvoumetrových dlouhánů, Andersona a Isnera, takřka pouze o servisu a returnu, o nějaké velké mezihře nemohlo být ani řeči. To dohrávka Djokovič - Nadal, to bylo o něčem zcela jiném.

Propracované údery, vynikající kondice obou aktérů, no prostě „pošušňáníčko“. Kdo ale chtěl vidět skutečný „pestrobarevný“ tenis, ten si zajel uvedený den na tenisové dvorce bojkovického Sokola. Teprve tam mohl prostřednictvím zúčastněných hráčů a hráček na amatérském turnaji plně ocenit celou tu rozmanitost ve veřejnosti tak oblíbeného sportu.

Turnajového klání se zúčastnili kromě místních i tenisté a tenistky z Uherského Hradiště, Uherského Brodu, Valašska, ba i Zlínska. V mixu, který není až tak běžnou tenisovou soutěží, „zkřížilo“ své rakety 13 párů zralých junáků a krasavic. Přihlížející nevěděl, čemu se tak má svým zrakem věnovat vice, jestli probíhajícímu dění na dvorci, anebo půvabným postavám hráček. Samozřejmě hlavně tenisu, to bylo to podstatné! Tvrdí se, že nelze dvakrát vstoupit do jedné a téže řeky.

Ano, zcela určitě to platilo i pro níže popisové dějství. Člověk se totiž nestačil divit, co všechno umí tenisová raketa v rukou hráčů s míčem vykouzlit. Drajvované či řezané údery, stopbaly, loby, kvalitní servis, to vše bylo hrané s neobyčejnou pečlivostí a zaujetím. Na rozdíl sveřepých výrazů hráčů ve Wimbledonu, v Bojkovicích se ve tvářích účinkujících střídal jeden úsměv za druhým.

Nejenom provinilé po nevydařeném úderu či rozpačité ve smyslu, snad jsem to chtěla zahrát jinak, až po zářivé, pokud se hrou podařilo přivést soupeře do úzkých. Jak už jsem uváděl u minulého ročníku, nejednou hráčky svým herním umem předčily svého partnera, který to pak uznalým posunkem či tlesknutím rukou dokázal ocenit.

Zatímco u profesionálních hráčů jsou pohyby končetin až na výjimky koordinované, u amatérů jde spíše o improvizace. Ale tady pozor! Právě tyto improvizace vedou k neobyčejné a žádoucí proměnlivosti herních situací, které málokdo z účinkujících hráčů dokáže předvídat. Ale to bylo to krásné, to poutavé pro početné přihlížející.

A už proto tuto prosluněnou sobotu na čtyřech dvorcích mezi všemi přítomnými panovala radostná nálada, umocňovaná bohatě obloženými stoly s lahůdkami a potřebným nápojovým rejstříkem. Hrálo se na jeden set s možným tiebreakovým zakončením. Při sledování hry nebylo snadné tipovat favority. Skóre se totiž neustále měnila ve prospěch jedné či druhé dvojice.

Někdo však nakonec zvítězit musel. Bylo však velmi sympatické, že i poražení brali výsledek pozitivně, a jak jinak, než opět s úsměvem. Co se přece nepodařilo v jednom utkání, mohlo se podařit v následujícím. Celý turnaj byl jako obyčejně perfektně organizován, ať už údržbou kvalitních dvorců, tak i zázemím, jak výše uvedeno.

A kdo vlastně vyhrál? Byli to manželé Červenkovi z Újezdce. Možná ale důležitější jak vítězství té či oné dvojice byl požitek ze hry a radost se setkávání s přáteli tohoto krásného bílého sportu.