Houby na talíři
Na prahu jara, i když tomu počasí nenasvědčovalo, jsme se uplynulou sobotu stali svědky tradiční kulinářské události v Nivnici, a sice koštu hub. Nebylo divu, vždyť už na podzim na výstavě hub v tamějším kulturním stánku, Besedě, se bylo na co dívat. Nejeden z nás tam tehdy mohl obdivovat početné ukázky sesbíraných „mykoplodů“ lesa rostoucích v našem okolí.
Samotný košt hub započal milým vystoupením dětí mateřské školky z Korytné. Pečlivě sehrané scénky „hříbkových mláďat“ oděných do slušivých kostýmků pod vedením svých učitelek se staly kouzelnou předehrou nastávajícího dění. Tedy okamžiků, kdy na přetřes přišly houby „dospělácké“. Ty se přirozeně nesbírají jenom kvůli výstavám a běžnému kuchařskému užití.
Jsou i vynikajícím zdravým doplňkem naší stravy. Že o této skutečnosti nemůže být sporu, to jednoznačně doložila přednáška odborníka, mykologa pana Romana Maňáka z Veselí nad Moravou. Jeho řečnickým uměním ve spojitosti s promítanými exempláři hub jsme se dozvídali o mnohých tajích z jejich bohaté rozmanitosti.
Nespokojil se však pouze s obecně známými poznatky, nýbrž uváděl i takové, které nejsou širší veřejností příliš známé. Kdo z nás třeba ví, že běžná dřevokazná houba, troudnatec kopytovitý, se dá využít k výrobě klobouků či zástavě krvácení? V dalším průběhu přednášky jsme se od jejího protagonisty dozvěděli i řadu dalších zajímavostí o světě hub, včetně jejich možného medicinského využití.
Na druhé straně nás neopomenul varovat před záměnami vzhledově podobných jedinců, což by mohlo za určitých okolností vést k osudovým následkům. V předsálí byly mezitím na stolech vystaveny misky s houbovými „chuťovkami“, jak v podobě jednosložkové, tak promyšlených kombinacích. Je snad zbytečné dodávat, že už při prvním pohledu na v octě nakládané houby a houbové speciality se nastávajícím ochutnávačům sliny musely v ústech jenom sbíhat.
Pak už jen stačilo vzít do rukou plastovou vidličku, kelímek a formulář, do kterého si examinátoři známkou zapisovali své chuťové počitky. A že jich nebylo málo. Vždyť všechny ty václavky, hřiby a suchohřiby, ryzce, ale i „zimní“ penízovka musely chtě nechtě polaskat chuťové buňky snad každého příchozího. A tak každou chvíli některý z desítek návštěvníků upozorňoval svého souseda. „Toto si dej, to je výborné!“ „Ne, já si dám raději tohle,“ občas zazněla odpověď.
Vzájemná doporučení se neustále obměňovala, i když u stolu popocházení od jedné misky k sousední nebylo pro tlačenici až tak jednoduché. Požívaná sousta se někdy i delší dobu převalovala v ústech, neboť bylo nutné posoudit jejich chuťové nuance. I o olíznutí rtů, jak bylo nejednou vidno, nebyla nouze. Nabídka 32 vzorků byla o něco menší jak v předcházejících letech, na což patrně měly vliv nepříznivé klimatické podmínky uplynulé sezony.
Na pomyslném stupni vítězů stanul pan Kolář ze Starého Města s hříbky, ale nepochybně i vzorky od ostatních účastníků svým „šmakem“ zaujaly. Stejně by ale člověk neřekl, co všechno se dá z nabízeného „masa lesa“ předložit našemu trávicímu ústrojí. A kdo chtěl něco teplejšího vložit do svých úst, tak si odskočil k pultíku do fronty za vynikajícím houbovým gulášem. Jiný dal zase přednost houbami obloženým topinkám, rohlíčkům s houbovou náplní a dalším laskominám.
Podvečer pak pokračoval country hudební skupinou Money Bandu, aby byl následně završen bohatou tombolou. Na rozdíl od chladného a větrného dne nepochybně všechny přítomné hřál svou atmosférou společně prožitých chvil. Stalo se tak k všeobecné spokojenosti nejenom Nivničanů, ale i početných návštěvníků ze širokého okolí.
A o to vše se postaral kolektiv organizátorů, tedy šikovných nivnických mykologů, ale i všech těch, co se na přípravě této vydařené akce podíleli.