Hledání jeskyní

Přírodní památka Kopce

Mou další zastávkou cest za skalami a přírodními jevy se stal vrchol Kopců, který místní lid odedávna nazývá také Zámčiskem. O jeho tajemných a strašidelných místech pod vrcholem koluje řada hororů, báchorek a pověstí. Pozůstatek zaniklého hradu či tvrze bychom na jeho temeni ale hledali marně. Namísto nich tu ale stávalo veliké pravěké hradiště ze starší doby železné.

Kontrolovalo průchod starých kupeckých karavan či nepřátelských nájezdníků - a bylo díky několika mohutným příkopům a valům téměř nedobytné. Tyto příkopy a valy jsou dnes také tím jediným, co na těchto místech návštěvník uvidí. Mě však lákaly v dané oblasti především nevelké puklinové jeskyně. Pracně jsem z modré vystoupal k vrcholové kótě, kde jsem si všiml na stromě turisty upevněné skřínky, do které bylo možné vložit navštívenky.

Učinil jsem tak neprodleně. A pak jsem začal v okolí pátrat po jeskyních, přičemž jsem ale vůbec netušil, do jakého terénu se pouštím. V podstatě se jednalo o téměř neschůdný pralesní komplex jehličnatého lesa, ve kterém mně vadilo neustálé, ale nutné překračování spadlých větví, u některých i podlézání. A ještě více problémů mně na východní straně kopce dělal terén tvořený množstvím balvanové suti. Popisované území bylo totiž kdysi postiženo mohutným skalním sesuvem.

A ten je na lokalitě Kopce vskutku mohutný. Každý tak může obdivovat rozsáhlou plochu sesuvu pod skalními příkopy, pokrytou sutí, balvany i menšími skalkami. Vrchol Kopců je, tak jako ostatní malebné kopce v okolí, totiž tvořen karpatským flyšem, tedy střídáním pískovcových a slínovcových vrstev. V průběhu věků se prvně jmenované horniny v podobě ker postupně lámaly a začaly sjíždět po nepropustném slínovém podloží z vrcholu dolů.

Tak se postupně vytvořila kamenná moře, přičemž tento proces pokračuje i nadále. A právě v takovém nepřehledném terénu jsem se při hledání puklinových, respektive rozsedlinových jeskyní pohyboval. Zejména mé kotníky dostávaly zabrat, nepřiměřeně trpěly, takže každou chvíli hrozilo jejich vymknutí s neblahými následky.

V okolí totiž nebyl, podobně jako tomu bylo u jiných skal, nikdo, kdo by mě zachraňoval. Pravda, měl jsem očekávat něco podobného. Na druhé straně jsem při hledání jeskyní nešel vyloženě naslepo, dopředu jsem se o jejich výskytu podle literatury na svazích Kopců důkladně informoval. Přinejmenším jsem věděl, že téměř všechny jeskyně v západokarpatském flyšovém pásmu jsou pouze pseudokrasové, tedy bez klasické a známé krápníkové výzdoby.

Výjimku tvoří podle literatury jen 33 m dlouhá jeskyně Krápníková, jež byla pojmenována podle stalaktitu o délce 3 cm. Pouze v této jeskyni jsou místy na kamenech vidět drobné keříčky sintru. Na stěnách a stropech ostatních jeskyní se usazuje splavený jíl, nazývaný valašskými speleology „slimr”. Já však toužil po jakýchkoliv. Předběžně jsem věděl, že v těchto lokalitách je zdokumentováno zatím 12 rozsedlinových a suťových jeskyní.

Některé z nich jsou podle literatury významnými zimovišti netopýrů. Žije v nich kriticky ohrožený vrápenec malý. Není příliš velký, viz název, váží pouze 3 až 9 gramů, přičemž rozpětí křídel dosahuje až 254 mm. Tělo má pokryté šedobílou srstí. Na nose má nápadný blanitý výrůstek ve tvaru podkovy. Dožít se může až 26 let. Vrápenec malý si údajně rád smlsne na nočních motýlech a dvoukřídlém hmyzu. Jeskyně zde se nacházející mají kouzelné názvy - Propast, Řezník, Liščí, Ve žlebu, Cedník, Pavoučí, Psí díra, Sirkárna jsou drobnější a méně významné.

Měl jsem ale v úmyslu vyhledat tu nejznámější – jménem Naděje. To se mně přes veškeré dvouhodinové úsilí nepodařilo, a tak dávám k dobru jen její fotografii od jiného autora. Hlavní vchod do této největší sluje je přikryt uzamčenou mříží a v průzkumu jejího podzemí pokračují speleologové. Laikům je vstup do podzemí této jeskyně zakázán. Nejen kvůli nebezpečí možného řícení skalních bloků, ale hlavně v zimním období kvůli ochraně již zmíněného vrápence malého.

A tak po bezúspěšném pátraní v jihovýchodní části Kopců jsem zklamaně scházel dolů znovu na modrou, když tu náhle jsem opodál spatřil značku přírodní památky. Oddechl jsem si. Uvědomil jsem si, že teprve zde mám šanci na vyhledání jeskyní, tady musím hledat. Začal jsem se „drápat“ příkrým svahem nahoru.. Předcházející pralesní terén byl ve srovnání s nastávajícím procházkou růžovými sady. Teprve zde jsem poznal pravou skalnatou divočinu nesrovnatelnou s čímkoliv předcházejícím.. Klopýtal jsem, padal, sem tam z mých úst zazněla i nadávka, ale vytrval jsem.

Konečně jsem spatřil vyhledávané, kousek ode mě se skvěla „ďůra“. A že byla. Opatrně jsem se k ní přiblížil a pokusil se zjistit jej ráz. Ale temno v jejím ústí mě odrazovalo. Lézt dovnitř by byla v mém věku hotová sebevražda. A tak jsem jenom fotil. O pár metrů dál jsem našel další kousek. Že se nejedná jen o tak obyčejné "ďůry" do země, o tom nás přesvědčí už zmiňovaná ústní lidová slovesnost, ve které se vypráví o tajemných, ve slujích se skrývajících zbojnických pokladech... a také o tom, že ze dna některých jeskyní vedou vchody do samotného pekla!

Jelikož u mě převládla zmíněná převeliká opatrnost až ustrašenost, nezbylo než dát na vyprávění odvážnějších průzkumníků. Jeden z nich uvádí: Jedna z jeskyň klesá velkým portálem asi 10 metrů do podzemí a pak se stáčí vpravo do už neprůchozí skalní trhliny. Takže je nutný sestup po dřevěném žebříku do další ďúry. Jiná jeskyně je už daleko větší - dolů mírně klesá široká chodba do jakési větší vlhké skalní komory a posléze se vnořuje do suché síně s rovným dnem a ohništěm, u které asi přespávají čundráci. Největší raritou jejího podzemí je ale úzká chodbička vlevo: po několika metrech se její strop snižuje a odkrývá pohled do děsivého ústí podzemní propasti.

Hloubka propasti dosahuje schodku „jen" asi 6 metrů a spojuje horní patro suťových jeskyní s tím spodním. A zase jiná jeskyně má studňovitý vstup a dlouhou, v puklinách zalamovanou a stále do útrob kopce klesající, chodbu... až se zmenšila na neprostupnou štěrbinu a odtud na nás podnikla nálet letka netopýrů. Uvádí se, že délka podzemních prostor jeskyně přesahuje 100 metrů!

Další jeskyně „Netopýrka" je údajně dlouhá 70 m a v okolí se nachází ještě deset dalších větších podzemních prostor. Ale nejenom jeskyně, i historie této lokality zvané též Zámčisko je nesporně zajímavá. V bezprostředním okolí vrcholu byly nalezeny pozůstatky osídlení z doby bronzové, stopy po pravěkém hradisku lidu popelnicových polí s nálezy keramiky (asi 1000 let př. n. l.). K jeskyním se navíc váže řada lidových pověstí.