Exkolegové

dříve lépe, jsou to již léta

cítím se nesvůj, co se stalo

vzdálená je asi moje meta

ukaž se mně ty dobrá vílo

přátele mám, co zmohou všichni

jsem nějak pln zklamání i breku

přitom jsem dlouho v této líhni

dám si pivo nebo měkkou veku

přísný jsem, děti úkoly plní

zůstávám však bojovníků muž

vzpomínky se jen časem vlní

ještě snad zaostřím svůj nůž

do společnosti rád chodím

sklenky vidím až do dna

mezi děvčaty rád se cítím

hlavně by vždy byla plna

vždy ty ženy něco mají

průbojná ne že by byla

tato však něco v duši tají

s tímto rysem dlouho žila

úsměv kouká z jejich očí

slova váží, moudrá ale jsou

jen tak lehce něco naznačí

vše u ní se zdá jakoby hrou

kritiky okolí se ale nevzdává

je-li v problému, pak nezoufá

kradmo se rozhlédne, zamává

jak Richelieu někdy promlouvá

nenápadná, respekt má

vyznává jen své hodnoty

přes vše řečené není zlá

že by byla plna dobroty ?

takřka vždy je v dobré náladě

docela dobře nám to cupitá

smích, vtípky pořád na skladě

vidouc nebezpečí, jen zašpitá

vyniká smyslem pro legrace

mnohé z nás má ve své moci

když na škole je dobrá štace

a tak se může bavit i do noci

jinak však pokora ji jímá

lepší nechat nohy v teple

co na tom, kde je dána vina

a udržet se tím pak v sedle

nač vzpoura, prsty si pálit

nechť šlechta šetří své klenoty

ať ti nahoře nechají se chválit

není nad její životní jistoty

nevadí, že jsem asi menší

zatím střádám síly chvatně

dočkám času, ten se tenčí

občas je třeba i práce potmě

rychlá chůze, bystré úvahy

svět ten přes mládí své znám

vím, k čemu jsou moje snahy

jednou poznáte, co řeknu vám

názor vlastní, avšak s mírou

jak do noci září barvami neon

jinak bych klesl vší tou tíhou

kdo ví, či bude stavěn Panteon

znalosti, toť jeho zaujetí

svěří se as jen své manželce

máme o tom všichni ponětí

respektuje všechny konvence

drobná, když ji oko zhlédne

lehce chápe, úkol splní

ještě tak v pravé poledne

rozum zvládá, málo trní

nezdá se, že se informací leká

zápor nezná, chyb svých želí

plní rozkaz, jak má vésti žáka

otázka, zda štěstí sídlí v jmelí

člověk nemusí velkým být

moudrost kouká z jejich očí

neměla by však s vlky výt

nemnoho v nich se dále zračí

vlídná, vše rychle chce říci

kdo ví, co ji jednou čeká

nevadí, že není červeň v líci

třeba ještě trochu štěstí potká

to je pane žena metr

slova jak řemen mívá

jak když listí zvedne vítr

málokdo při její řeči zívá

bude po mém, jsem řekla

že je někdo tam nahoře

i kdybych se mluvou sekla

bude jeho lože, toho Záhoře

řekni ne, opovaž se, mukni

chůze jak pochod kyrysníka

může býti i generál v sukni

atmosféra dusná jak u řezníka

oceňme však její odvahu

svými činy často osamělá

často tlačit vůz do svahu

co na tom, že někdy prodělá

ambiciozní přes všechny pády

deru se vzhůru přes mrtvoly

roztřídím snadno všechny svody

k čertu ať jsou jakés kontroly

k vyšším metám, není času

raději než si sednout ke knize

důvěřujte jen mému hlasu

jde tu přece snad o peníze

lidi je třeba přesvědčit

informace musím splétat

sem tam se někomu zavděčit

moje kariéra bude vzkvétat

když už je tu šance

nevědí ti lidé bláhoví

dosíci plného hrnce

že se ucho džbánu ulomí

nastal mně čas ohlédnutí

šel můj život s proměnami

bylo a je to tu velké pnutí

někdy sám a někdy s vámi

euforie někdy srdce zalije

jindy plná nůše depresí

slunce svou září den povije

s věkem více a více poděsí

každého osud má své kouzlo

krok už těžkne trochu dechem

jdu dál, hrome, zas to sklouzlo

ti, co nebojují, chudí duchem

každá cesta někam vede

nemusí člověk vždy zvítězit

špatný úmysl z cesty svede

musí se pořád jen umět bít !

pohled přísný, co v duši se tísní

oblek padne, hlas jistě mu plyne

vždyť co on říká, často si vysní

pozři, jeho tvář ale podoby siné

pocit má jistě, že jiné vládá

dobře myslel-li to, čas ukáže

končí, víme, časem každá vláda

to ví nejen král, ale i každé páže

strachu neměl, pokory si žádal

srdce pevného, hlas mu zněl

pravd různých těžce zvládal

přátel hledal, oporu rád by měl

ano síla mysli, let myšlenek

ten, jenž mocí často šálen

kdo ví, možná maska navenek

bude někdy sotva chválen

a hle, ztepilá postava vychází

úsměv v tváři, drobné krůčky

rychlá mluva, jaro jí neodchází

krátká sukně, nové v čase blůzky

na ni vpravdě oko spěje

a pak, že nejde zastavit čas

mužům se pak pohled chvěje

je znatelný u ní - zájem mas

tok řeči kvapný, názory jisté

témata různá, všechno víme

myšlení však jen někdy čisté

tělo jinak pěkné, ochota dříme

peněz dosti, make-up skvělý

zde velím, jasné být to musí

šminky změní obličej celý

někdy v studentu vše se dusí

energická já jsem žena

vše řídím pevnou vůlí

pevným krokem založena

úsměv v tváři jen se tulí

humor je mi v duši vlastní

hbitý pohyb, rázné kroky

sotva již mně tělo zkrásní

jen zdařily by se moje boky

růžová to je tvář vskutku

ukáznit já žáky celkem vím

však nespěchej, ty můj skutku

nejsem si vědoma svých vin

kantorky jsou mluvné jistě

učitelství je prý též života éra

je toho třeba v patřičném místě

u řady žen proč ne kariéra

kdos proti, pohled její tím daný

o čem mluvit, hrdlo se zdráhá

hledám slova, hovor zatím planý

něco říkám, duše jakoby váhá

jdeme spolu, témata se mění

přitakám, jiná myšlenka vzata

konečně někdo ruší, jiné znění

musí jeden z nás říct, věty veta

souhlas jeden neb oboustranný

ač muž, nejsem s ní ve své kůži

něčemu věř, úsměv má hraný

přemýšlím, ne nepřinesu této růži

snad na čas užiji si od ní pokoje

však škola velká, cesty stejné tu

ven se dívám, nám tolik roků je

křižovatky i zde, na tomto postu

seriozní postava, vzpřímený stoj

moc nenamluví, vždy souhlas

snad v srdci konflikt, stálý boj

cosi mně vadí, velí vnitřní hlas

zájem velký, informací touha

jsem hodná, oblek ni nový

jen spor ne, na to je strouha

co stálé je, úsměv malinový

chválou nešetřím, děti hodné

v ústraní je někdy být lepší

strachu, až přijdou dny soudné

snad život můj bude snad delší

s každým zadobře má strategie

i když leckdo ke mně váží cestu

častěji přichází i zde nostalgie

mouka s mlékem patří k těstu

postava chlapa, pevná chůze

nač ty řeči, skoupé ale slovo

ach, můj Bože, zas ta schůze

dejte pokoj, toť moje motto

plný břich, klídek k tomu

však ví, co žákům říká

přítrž kdejakému zlomu

červená tu vzruchu bliká

rozčilení nezná, nač se vadit

můj život poklidnou cestou je

co na tom, že nebudou mě volit

zlobu a zášť v duši neznaje

dejte mně klid a rukám sílu

nerušte pohodu a zisky jisté

měsíc mě vede, jak svoji vílu

jsem si jist, že ruce mám čisté

bez pochyb, hlava moudrá

pálí mu to, nepochybné geny

předsudky často slovy bourá

dokázal si moudře vybrat ženy

vědomosti jeho značné výše

ač oslňuje ve svých znalostech

však měl by hledět těla spíše

časem zbude možná vzdech

přátelský, informací je nadit

trochu více mluví i naslouchá

bezesporu má vědomostní kredit

často ale bzučí jak ta moucha

ne všem pak věřím, černé saze

nepředřu se, mám se přece rád

hněvu popřát musím, žiji blaze

nejsem hloupý, ale ani mlád

vždy nenápadný, stranou stojí

moudrý názor, projev klidný

tak trochu se tribun ale bojí

nač ten spěch, hlasem vlídný

pomůže žákům, blízkému

co je třeba, občas něco slíbí

má řád, je dán chytrému

ne všem se  takto ale líbí

něco snad staví, ale sám a sám

však zájmy jsou u něj šlechetné

když dílo podepře jen jeden trám

síní často zaznívají tóny velebné

rozdává se, zatím mu bráno

povaha čestná, ví, co chce

zdá se, že klidu mu příliš dáno

opatrný, musí-li však do akce

temperament vlastní tomu tělu

bystrá chůze, výbuch smíchu

kde bere ta žena aktivitu a sílu

pořád děj, odolává zatím tichu

zájmy četné, múza, sport či jiné

všechno zvládá, roky nezná

pomalu její mládí jaksi plyne

k smíchu vede schůzka běžná

dojmy ráda jiným předá

pořád vpředu, bezpochyby

něco se tu přece nezdá

rychle koná, občas chyby

těžko tušit, klad či zápor

učí s vášní, ráda rozdává

na to má leckdo jiný názor

život její není jen sláva

mladičká, nepříjemnosti větří

plna nápadů a skvělých plánů

vyřídilka jak se každé ženě patří

nebojí se vůbec místních pánů

veselá, život ji teprve naučí

léty cviku, vše se jistě podřídí

starostmi srdce zatím nemučí

špatné od dobrého se roztřídí

ráda si cení svého mládí

přálo by se jí tak mnoho

což mnohým kolegyním vadí

splní li se, co zbude z toho?

takoví ať stanou škole věrni

budeme jí držet všichni palce

jak světlo zvolna z noci ke dni

ať spěje k životu, a ne k válce

má svůj klid, přátele svoje

drbů se nezříká jako žena

to je tvá věc, tato zase moje

šetří je, ví, že přijde změna

zná, kde plamen ohně plane

opatrnost zná, zrakem měří

ne často ona v sboru vstane

tam, kde problém, ona si věří

dobré je mít svoje ruce čisté

a že k tomu jiní něco řeknou

svědomí bez hany zcela jistě

všechny tváře jednou zblednou

nevím co dál, věty strohé

někdy rozum, jindy geny

to věděly již vědmy mnohé

to jsou znaky této milé ženy

školo, čekáš mě jistě

plný bouřlivého elánu

jsem člověk na svém místě

co víte vy o mém plánu

suverénní, až vám běda

řeč má řízná, hlasu celý

mám čekat, až budu děda?

slyšte, slyšte - decibely

sklonit hlavu, nač říci prosím?

žáci ke mně, mám hodinky

věru, věru, vysoko hřívu nosím

slušely by mně lesklé holínky

již nyní jsem nižší velitel

mít strpení, úctu k starším

počkejte, bude ze mě ředitel

do času, zatím jen straším

není nad lidská práva

svůj názor držím pevně

to je pro mě dobrá zpráva

tušíte, ano paličatost ve mně

ať si mluví, kdo chce co chce

může o stůl třeba bouchat

jak předejít zde slovní válce

budu se jeho vztekem kochat

opakuji své přesvědčení dokola

dám kytaře svůj projev ladný

i když nade mnou vidím sokola

můj kritik musí být nějak vadný

hodné srdce někdy mozek zakalí

slova však jen větrem v dáli letu

zmůže však často šelmu šakalí

chtěl bych mít tak hodnou tetu

sebejistota, toť moje krédo

všechno vím, stačí se zeptat

vzdaluješ se z mé ruky, křído

ještě chvilku, začnu deptat

čím to je, že dokonalost škodí

budí v nás jisté zvláštní pocity

toho, kdo jí vládá, za nos vodí

víme to všichni, nedejme na city

poučování má vždy vlídné být

kdo chce být vládcem poddaných

takové, aby zůstal v duši klid

musí být myšlenek šlechetných

musí rozumět lidem všem

nestačí občas sklenici zvednout

jinak je všechno pouhý šlem

a pak zase někoho seknout

jsem vrcholem arogance

protivníka silou měřím

každý den je moje šance

sotva někomu něco svěřím

lépe být nastálo panovačný

všichni musí mě poslouchat

po moci být vždy jen lačný

nebudu vás jen pořád varovat

těm naproti údy tuhnou

ať všichni stojí v pozoru

ať se vaše tváře zaleknou

neptám se vás po názoru

ale i já se dočkám konce

má vláda dozná osudu

vše zastaví úder zvonce

budu jen pánem  důchodu

tolik průbojnosti se nevidí

všechno řeší s přehledem

až člověk mu někdy závidí

je tvrdým vpravdě kamenem

toť celý on, chlapské jednání

slabost jemu rychle odezní

někdy však pouze kecání

a práce za ním precizní

vše řídí, snadno plánuje

potřebuješ pomoc, tady je

názory jiných často i vetuje

člověk si s ním legrace užije

sílu má opravdu jak býk

mezi lidmi velmi oblíben

bez divu, doménou tělocvik

v mládí ženami jistě ovíjen

vstřícná svým přístupem k živému

dává přednost pozitivnímu myšlení

obdivem a láskou k svému milému

takových mezi námi mnoho není

je těžké být vegetariánem

tělo i ducha skvělými mít

procházet se známým světem

a o spravedlivém světě snít

skvělá sportovkyně, však skromná

vzorná nemocným utěšovatelka

s podivem, že nezná místa temná

přeškoda, že nezůstala učitelka

k dětem náklonnost vždy měla

dopřejme jí života šťastného

nemyslím, že světa zmoci chtěla

a pokojného života stálého

tvůrčí duch, stálá iniciativa

neposedí, nemá dlouho stání

to jsou nesporná její aktiva

pořád něco neb někoho shání

škola jí temnou mříží byla

slova, jak když řemen švihne

nejevila se vždy jako víla

pár kroků, stín její se mihne

kriticky se na jiné dívá

na rozdíl od jiných rady ví si

tak už to u žen často bývá

kdo ví, byla-li milejší kdysi

neposednost časem mizí

žena, která takto vystupuje

nemám však nyní tuto vizi

často spíš muže zastupuje

moudrost a vtip se mnou kráčí

kéž by jiní schopnosti mé měli

kariéra však můj cíl trochu stáčí

reference o škole by jinak zněly

aby vše však smysl mělo

jak jít na to, vždy tuším

mnohé by se více smělo

nepochopen, občas smuším

s nadhledem na vše zírám

musím zůstat vždy jen svůj

proč nechápou, podezírám

zde je moje parketa, ty stůj!

kolem mne plno smíchu

mé schopnosti jsou bezedné

umím se vyznat ale i v tichu

jen jestli jsou vždy upřímné

je tady neustálý shon a hluk

nervozita mě stále svazuje

potom rozkaz, já ani muk

těžce se v této atmosféře pracuje

vydržet se to ale musí

stálý stres, někdy strach

ať to aspoň někdo zkusí

co mám dělat, ouvej, ach

ještě že chci všechno stačit

jak těžké to tady někdy mám

musíte mě někdy pochopit

poněkud jiná se ostatním zdám

celý život prožít takto

pořád se něčeho bát

není co závidět de facto

značí do srdce kopí zvát

příklad klidu, váhy slova

nač se vzrušit, duši trápit

lépe mít přehled jak ta sova

nežli později něco dávit

myšlenek bystrý, úvah rovněž

vysvětlení podám váhavé

důraz žádný, jinak taktéž

nevychází ze mě teplo sálavé

kamarádský jsem však lidsky

občas jak pavouk popolezu

všelijaké mám rád ale míčky

neřekl bych, že za někým lezu

proč si dělat nepřátele

živím velkou rodinu

ať jiní vystupují směle

mám rád každou hodinu

pověření mám od nejvyššího

svou práci konám důsledně

respektuji rozhodnutí jeho

jak bylo na poradě posledně

na podřízené tlačit nutno

avšak musím poslouchat

mnohým pak hodně smutno

a svůj názor sobě ponechat

posedět s lidmi je můj zájem

odstup ovšem nutno mít

i když ne vždy cesta to rájem

jinak budu občas sobě klít

mé místo je na výsluní

život je taktéž diplomacie

co na tom, že kol boty duní

otázka, zda mám sympatie

jsem si vědoma postavení

dosáhla jsem svého cíle

soudím, že takových není

i když to byly dlouhé míle

na každém v okolí něco najdu

chtěla jsem být vždy první ženou

někdy k pomluvám daleko zajdu

boží mlýny však melou a melou

někomu v životě štěstí přeje

i šťastnému zazvoní hrana

na jiného stále jen leje a leje

přáno jí, aby nebyla pekla brána

ani jí nesmí být křivděno

něco však nutí k zamyšlení

bylo by to jistě špatné věno

jestli smyslem života je chtění

lze vůbec jí něco vytknouti

promyšlené otázky i odpovědi

dobrého špatná slova zarmoutí

skutečnost, to vědí jenom zvědi

závidno bohorovného klidu

muže má jistě ale mocného

není mnoho takového lidu

zlého ušetří, chrání-li dobrého

velebí pořádek a čistotu

kroky její předem určeny

odmítá předem vendetu

čekal bych více u této ženy

něžné pohlaví je tak servilní

leckdy ulehčí cestu životem

sotva tím kolektiv uklidní

co hrozí, stát se může všem

neuvěřitelné, muž je literát

oboru znalý, skvělý rétor

přednes báseň snad set krát

sborovny věhlasný nestor

často za katedrou pózoval

kterým směrem vedou koleje

aby nám mladým zvěstoval

kde pravda jeho kde a jaká je

ladná jeho řeč se poslouchala

ne všemu se dalo zajisté věřit

myšlenka slovem se jaksi stala

chtěl svými názory jiné měřit

konec měl tak jak jiní smutný

vzpomínky na něj nevyblednou

odešel tam, kde hrob je nutný

když pamětníci kol stolu sednou

dějin školy určitě velikán

malý vzrůstem, zraku sláb

skromný a přece velký pán

jazyka mistr, žádný dráb

množství jazyků on znal

ke svým se choval lidsky

rozdával, každý jen bral

čas si udělal, a to vždycky

ne vždy jemu lidé přáli

žel i jeho čas se naplnil

to mu však neubralo chvály

šátek v našich rukou se zavlnil

proč takových ve světě ubývá

byl člověkem jiných zastání

ve vzpomínkách se s nimi snívá

učitelství, říkal, je přece poslání

korpulentní to byla dáma

nemohla za to, oděv nevkusný

veřejnosti byla takto známa

rozhovor s ní byl ale nutný

občas k smíchu, pomluv mraky

pomoci chtěla svému manželovi

sluchu plno, četné její zraky

dosáhla však opaku, každý ví

vzdělaná byla nadmíru

řečí byla vpravdě milá

často seděla u klavíru

vcelku ale nešťastná byla

těžko posoudit člověka

byla rovněž učitelkou

kterého již nic nečeká

učiň jí, Bože, zemi lehkou

sympaťák na první pohled

s kýmkoliv dá hnedle řeč

na každého bere vždy ohled

dlouho váhá, nežli tasí meč

váhavost, vlastnost proradná

srdce zcela vlevo bylo jistě

jak láska zradí, duše ohavná

uloženo asi na správném místě

proč ostatní mě často nechápou

zdá se, že někteří povahou svedeni

mají-li pomoci, rychle ochabnou

se neobejdou bez pevného vedení

člověk bez chyb jestli je

musíme si nejdřív ujasnit

ztrácí, pokud mozek nemyje

koho chceme chválit nebo bít

horlivec jsem jak se patří

kadencí řeči se snad zalknu

můj nos zase cosi zde větří

nadřízenému k nohám kleknu

pořád v letu organizuji

aktivní jsem ale až běda

osudu za přízeň děkuji

jak vzdálená je mně věda

dejte pokoj s kritikou

mám kořen moci zakopán

nechci dělat s motykou

třeba zas budu jednou pán

v klidu nikdy neposedím

jen aby nepřišla chvíle zlá

konec tunelu již ale vidím

tam v dáli má naděje plá

není nad přehled pánové

vím, kdo má co za průšvih

kde co šustne, šaty krémové

kradmý pohled, letní střih

jsem hodně někdy popudlivá

chvíle mezi lidmi docením

pak snad volím slova tklivá

není nad přátelství s vedením

spatra hledím na mladé kolegyně

jich útlé pasy, jitřní pak vzhled

nemohu zato, že vypadám jině

kde mužský pohled se tak zhléd

ještě že mám svoje zvyky

jen co nejvíc informací

kdo nemá nějaké zlozvyky

však mě jednou někdo bací

vykračuje, noha nohu mine

těžce dýchám, k smíchu to není

ať se všichni snaží, já ale ne

nemá nikdy daleko ke klení

aby ty žáky někdo okřikoval

je taková nešťastná povaha

raději aby student své schoval

nelze upřít její mysli rozvaha

promyšleno má vše dobře

spousta věcí není ji při chuti

tam vzadu kdosi příklad babře

kámen nahoře, mně dole suti

proč tělo se s rozumem hádá

možná bručoun těžké mysli

ještě že nejsem stará kára

konečně, vylezte z nor sysli

kde se vzala, tu se vzala

tenounká jak tužka ostrá

den co den nové šaty brala

všechna čest, mládí, bystrá

hned schopna komentáře

historky kol lehce dává

nedávno užívala kalamáře

trochu jiná je, budiž sláva

jak dlouho pozdrží se, neví

i jí tikají biologické hodiny

třeba ze svých plánů něco sleví

každým dnem čekáme noviny

trému nezná, proč by taky

zvyknete si, její určený úděl

každému co patří, jakés fraky

kdož ví, jednou možná anděl

přišla do školy nápadně tiše

vrhne pohled spíše provinilý

na poradě nemluví, jenom píše

v bližším pohledu úsměv milý

snad učil jsem ji kdysi

poslušná bude přání vedení

ano, vzpomínám, známé rysy

nebude jí dáno asi velení

ostych ji docela ale sluší

život má před sebou jistě

nezmění se, člověk tuší

ať zůstane na svém místě

i takových na škole třeba

klidu chceme přece všichni

jak poutníku na cestě chleba

jak tepla u mláďat v líhni

ejhle posila v ústav vešla

hlas důrazný na počátku

v třídu rázně blesky vmetla

co je to tady za posádku?

proč kloníte hlavy i vy starší

copak nemáte studu mnohem

co na tom, že tu někdo straší

že vplétají vaše údy kolem

postavte se čelem osudu

jste muži, neb mýlím se ?

ne-li, pak patříte do sudu

já žena, za vás stydím se!

asi jednou budoucí velitelka

příkladem ostatním ve vzdoru

ledová kůrka jí dosud tenká

bude mít na škole podporu ?

vysoký muž rozvážného kroku

snad trochu hlavu kloní stranou

nyní přichází, již nemladého roku

respekt získává řečí, slova padnou

titulu maje, přírodě rozumí

s přehledem vše, žákům běda

na první pohled leccos umí

možná průbojnosti jemu třeba

prý učil jsem ho v lavicích našich

je to dávno, nejsou již vzpomínky

co školou prošlo v rukou celých

proč minulost, netřeba podmínky

málo ve školství postav těchto

vážnost dají učitelskému stavu

jich bude pomnět toto město

já však už dávno někde v tahu

po mateřské znovu má se k dílu

nenápadná, až to trochu vadí

hladová, jak když sedne k jídlu

její pohled jak když tváře hladí

neurazí, klidná hovorem

vyslechne, pokyne hlavou

bude jistě v souladu se sborem

pomluv se vyhýbá, jde stranou

drobnější, přístupu rázného

jiného snaží se pochopit

zdá se, že srdce pak velkého

hrot napětí tak nějak otupit

řadová kantorka, řekl by neznalý

plní přece jen nutné povinnosti

byl by to posudek, řekl bych nekalý

myslím, že řečeno o ní bylo již dosti

neuvěřitelně to hodná žena

všemu přitaká, nezná odporu

dostala lásky plné nůše věna

vždy člověku dává podporu

ráda mluví o počasí

ani ona to nemá lehké

ani ne tak, co se nosí

v rodině zdraví vetché

v hodinách asi trpí značně

velké srdce určitě ona má

nekázní prahne mnohý lačně

vše, co se žádá, ona ale zná

tak jemných lidí dosud málo

jistě má i muže hodného

svého oboru velmi zdatného

nebo se mně všechno zdálo?

tak trochu málo sebevědomí

až ostýchavá se někdy zdá

možná ji trápí zlé svědomí

aprobace své vše přesně zná

když však přijde na lámání chleba

postavou menší, tam problém kdysi

dokáže odvážně říci, co je třeba

důležitější jsou její povahové rysy

setkání s ní úsměvná jsou

škoda jen její ostýchavosti

řeč o všem kolem nemá mdlou

tam deprese jsou totiž hosti

rok za rokem následují

snad osud jí dopřeje více

někdy slunce, jindy větry dují

a nezhasne naděje její svíce