Dračí studně

Dračia studňa

Svojí rozlohou něco přes 7 hektarů představuje nejmohutnější a nejrozsáhlejší pěnovcový útvar Bílých Karpat. Kudy se k němu tedy dostat, kladl jsem si otázku. Volil jsem cestu loukami i lesem od Krivoklátu a doufal, že se co nevidět ocitnu u hledaného místa. Asi po dvou kilometrech chůze od Chrastkové a Kozích rohů jsem u něho stanul. A byl jím doslova nadšen. Spatřil jsem totiž nádherný, byť malý vějířovitý vodopád.

Přiblížil jsem se k němu upraveným chodníkem s dřevěnou lávkou. Ale co je vlastně pěnovec? Pěnovec je nerost, který vzniká srážením a usazováním rozpuštěného vápence. Na rozdíl od podobného travertinu, který vzniká z minerálních pramenů, pěnovec se vytváří ve vodních tocích, přičemž na rozdíl od travertinu není zpevněný.

Vzniká tak, že tekoucí voda při průchodu horninou rozpouští vápenec, zvláště pokud je v ní přítomen oxid uhličitý. Pěnovec mívá světlejší barvu, nejčastěji šedou, žlutavou až načervenalou s výrazně pórovitou strukturou. Jeho vzniku napomáhají i různé mikroorganizmy, zejména mechy a řasy. Rychle se usazuje na větvičkách, kamíncích i živých rostlinách.

Pěnovce tedy vznikají pouze za specifických fyzikálních podmínek, tedy teploty a průtoku vody. Díky značné rychlosti srážení vápence může pěnovec obsahovat i fosilie soudobých organismů, které vznikající vápnitý sediment zahubil. Vznikají z něho mimo jiné i bizarní korýtka a následně i, jak v tomto případě, vodopádky s přepady čisté vody.

Je to krása, a není proto divu, že tvorba pěnovce patří k těm přísně chráněným přírodním jevům. Tato „hříčka" přírody současně i něco naznačuje. Copak? No, musel jsem se u Dračí studně zamyslet, jestli jde u takového přírodního jevu jenom o geologickou zajímavost, anebo jde o místo, kterým se nám matka Země snaží něco předat a naznačit.

Pokusit se odpovědět na tuto otázku znamenalo u mě sundat si batoh ze zad, u pramene usednout a oddat se myšlenkám. Nechat na sebe působit čas. Ten by měl být, a nejenom pro mě, tím nejcennějším, má totiž schopnost léčit nejenom naše tělo, ale i duši.

Chtělo to rozumem, ale i intucí „rozluštit" tajemství pramene, otevřít srdce, zklidnit svou mysl a pobýt. A tím se vystavit energetickému působení genia loci. Právě ono bývá v takových unikátních místech mimořádně významné. Ale dost filosofování!

Nechť se naše oči pohledem popasou obrazem přírodního jevu!