Nejstarší tenisový veterán na Slovensku
Otevírám u nás na Slovácku ráno poštu, a co nevidím?
Pozvánka na oslavu s nejstarším tenisový veteránem na Slovensku, panem Alexandrem Kronbergerem, slavícím tento rok neuvěřitelných devadesát let.
Pana Alexandra znám dlouhé roky. Se svým otcem jsme jezdívali celá devadesátá léta do Trenčína na turnaj veteránů, konaný v areálu „Na Novinách," a už tehdy mně pan Alexander ve svých tehdy sedmdesáti letech imponoval nejenom svým velkým tenisovým uměním, ale i skromnou povahou a přátelstvím, které se hned tak v bílém sportu nevidí.
Byl velmi iniciativním organizátorem klání dříve narozených a bylo velmi příjemné se s ním setkávat.
Takže tuto sobotu jsem ani chvíli neváhal a vydal se z Uherského Brodu autobusem do krásného povážského kraje s perlou na řece Váhu – Trenčína.
Malebné zalesněné kopce kolem Drietomy mně připomněly moje spanilé jízdy k přátelům do tohoto krásného města.
A když autobus vyjel z hor do nivy řeky Váhu, nemohl jsem se vynadívat na působivou siluetu Trenčanského hradu, jeho smělou konstrukci a celkové zasazení do přírodní scenérie Pováží.
Z autobusového nádraží to byl už jenom kousek na Ostrov s tenisovým dvorci, kde jsem okamžitě rozpoznal v hloučku osob milou tvář pana Alexandra.
Objali jsme se a pustili do řeči, ve které jsem prokládal své slovácké nářečí se slovenštinou. Měli jsme si co vyprávět, několik posledních roků jsme se neviděli.
Ale pak se už ujala pana Alexandra Trenčínská televize,odešla s ním na jeden z tenisových dvorců, kde předvedl oku kamery na svůj věk nesporně obdivuhodné tenisové umění.
„A řeknu vám, obdivujeme po právu Federery a Djokoviče, ale tito bezesporu vynikající světoví hráči zcela určitě ve svém vysokém věku, pokud se ho vůbec dožijí, nebudou hrát jako pan Alexandr ve své devadesátce, o tom jsem plně přesvědčen!"
Já sám jsem pak byl vyzván, abych si s místním matadorem pod dohledem kamery rovněž zahrál jeden set, ale to nebylo podstatné.
Byť jsem hrál tenis soutěžně celý život, připadal jsem si ve srovnání s panem Kronbergerem ve svých 66 letech jako učedník, které se má od toho velikána pořád co učit.
Doufám, že televizní záběry pana Krombergera neuvidí jenom obyvatelé Trenčína, ale snad ho budou sledovat diváci celého Slovenska.
Kdysi jsem ho náhodně uviděl v záběrech „Pošty pro těba," ale i tam moderátorka pořadu vůči němu nešetřila slovy velikého uznání.
Zpovídal jsem pana Kronbergera pak ještě dodatečně, jaké má další hobby.
Říkal, že jeho velkou láskou je zahrada, kde s láskou pěstuje mnohé ovocné stromy a těší se z jejich úrody.
Kameramanka regionální Trenčanské televize se mě ptala, jak se dosahuje tělesné i psychické vitality ve vyšším věku. Odpověděl jsem jí za pana Kronbergera:
„Je třeba být v neustálém pohybu, pokud ještě tělo jakž takž slouží. A mít pozitivní myšlení, i když v dnešní době hospodářské recese to není zrovna jednoduché.
Co říct závěrem?
Ani v nejmenším nelituji návštěvy Trenčína.
Vidět na vlastní oči toho vzácného člověka, to považuji za velkou, velikou pro mě odměnu.
Závidím vám ho, Trenčané!!! Takových obětavých a zároveň skromných lidí je mezi námi málo...
Jaromír Slavíček