Co les oku nabízí

Co les oku nabízí

Při procházkách našimi lesy sem doslova opojení krásou, které se kolem nás vyskytuje. S obdivem se díváme na statné velikány dubů, buků, borovic i modřínů. V keřovém patru nás zase upoutají bezy, lísky a mnohé další dřeviny našich smíšených porostů. Vnímáme širokou paletu lesních bylin, po deštích se přímo těšíme na plné košíky hub.

K tomu všemu jsme oblažováni zpěvem ptáků, přelétávajících z koruny na korunu. Z houštiny občas vyrazí vyrušená srnka, kličkující mezi stromy, občas se zastavující a vyhodnocující potenciálního nepřítele. To vše dobře známe a naše duše je nám za takové vnímání lesů povděčna. Ne každý si ale uvědomí, že les je příbytkem mnoha a mnoha dalších organismů, které prostým okem nevnímáme.

Ani nemůžeme, protože velikost takových organismů je nicotná, a pro většinu z nich bychom potřebovali použít lupu nebo možná i přenosný mikroskop. Stačí jenom opatrně odstranit lesní hrabanku a spatříme tu drobotinu, která žije svým životem ve mně a vlhku. Stačí někdy sloupnout kůru starých stromů a objevíme svět larev hmyzu, většinou pro lesníky nevítaných.

Třeba chodbičky lýkožrouta smrkového, klikoroha borového, bekyně mnišky. A co teprve pařez? Pařez není jenom mrtvá odumřelá hmoty, je to přímo ubytovna pro spoustu řas, lišejníků, mechů ba i dřevokazných hub. Tyto organismy nalezneme i na živých stromech, ale s poněkud odlišným druhovým složením. Usedneme-li na něj a chvilku spočineme svým zrakem na lesní půdě, spatříme nejenom jejich pravidelné poutníky mravence, ale i brouky, spěchajících za svým cílem.

A možná si ani nemusíme stýskat, že toho mnoho svým okem nespatříme. Stačí mít pouze představivost, co všechno se skrývá v dutinách stromů a v otvorech pařezů. Kdy se člověk dívá na listy, je uchvácen jejich zelení, uspořádáním na větvích, a pozorovat listy proti slunci je přímo požitek nejenom pro umělecky zaměřenou duši.

A kdo měl možnost se dívat na list v mikroskopu, musí uznat, že příroda je ve svých krásách prostě nenapodobitelná. Ano, les je vhodný pro relaxaci, pro upokojení naší duše, pro možnost přemítání našich myšlenek. Je místem tak trochu tajemným, místem všech těch lesních skřítků a víl. Nabije člověka energií, zaplašuje smutky, ale současně je v něm skryta hluboká moudrost života, celý cyklus zrození, ale i zániku. Někdy tak trochu opomíjíme svět hub, fascinujících organismů.

A právě o nich se dále rozepisuji.