Cesty zapomnění

Cesty zapomnění

Žijeme v době, která je typická svým ekonomickým růstem, stavbou supermarketů, nových silnic i cyklostezek.

Vozovky se modernizují, obdařují novým povrchem a mnohde svým průběhem i napřimují.

Kolem obcí se staví silniční obchvaty, které nesporně ulehčují život řidičům a navíc odcloňují dopravní ruch od sídel.

To všechno je přirozené, zpravidla vítané, a nikdo se nad těmito změnami nějak moc nepozastavuje.

Občas se ale stává, že uvedenými stavebními úpravami a dopravními opatřeními se některé úseky dřívějších silnic staly více méně nepotřebnými a ocitly se tím v zapomnění.

Není jich mnoho, ale zejména místní obyvatelé o  nich dobře vědí.

Copak si mnozí nevzpomínají na silničku mezi Bánovem a Bystřicí pod Lopeníkem?

Kolik jenom po ní projelo kdysi motocyklů, kolik starých škodovek, ale i zemědělských strojů, ba i koňských povozů?

Tehdejší autobusy tudy vyvážely sněhu chtivé lyžaře na Mikulčin vrch, a to nejednou s lyžemi upevněnými na střeše, anebo uloženými uvnitř vozidla.

A jak vypadá tento úsek bývalé silnice dnes?

Člověk by ani nepoznal, že to byla kdysi dopravně docela frekventovaná silnička. V současnosti je lemovaná přerostlými remízky s hlohy, ptačím zobem a zplanělými starými jabloněmi, u kterých některé větve se drží na kmenech snad už jenom silou vůle.

Dřívější zpevněný povrch narušila léty erose, místy je patrný vydrolený makadam..

Sem tam na ní při chůzi spatříme hroudy bláta a chomáče slámy, vnesené na torso vozovky z okolních polí.

A přitom ve své vrcholové části je tento úsek pozoruhodný jak po stránce botanické, zoologické, a zejména pak geologické.

Zde totiž vystupují v prostoru nedalekého kynologického cvičiště na povrch vulkanické horniny, konkrétně pak hnědavě zbarvený andesit, v podstatě utuhlá láva.

Jinou takovou opuštěnou silničkou je úsek mezi Horním Němčím a rozcestím k Velké Javořině.

Její povrch charakterizuje rozrušená vápencová drť s hlubokými výmoly.

Auto zde nejede krokem, to by byla příliš veliká rychlost, aby občas zavadilo svým podvozkem se skřípením o kameny a bylo nuceno zastavit.

A opět zajímavost. Zbytky silničky lemuje  „drahokam" v podobě přírodní rezervace Drahy s roztroušenými borovicemi, sesuvným členitým terénem, a hlavně výskytem vzácných druhů naší květeny, hmyzu i obratlovců.

I rozhledy z této silničky mají průchozímu co nabídnout. Pohledy na celé Uherskobrodsko s pozadím Vizovických vrchů jsou za pěkného počasí úžasné.

I tudy projížděly před relativním „dávnem" zcela běžně automobily, dnes zde potkáme jen ojediněle vozidla lesáků a zemědělců.

Nad Pašovicemi byla zase kdysi k zastižení „zatáčka smrti", ve které se na několika metrech  silnice stáčela téměř o 180 stupňů.

Kdo si nedal se svým vozidlem pozor při sjezdu od Velkého Ořechova, mohl se svým strojem snadno skončit v přilehlém ovocném sadu..

Tento zákrut byl napřímením renovované silnice zcela likvidován a jen málokdo se na něm dnes zastaví, aby zavzpomínal.

Ano, takových opuštěných úseků silnic je v našem regionu jistě více. Vnášejí svou atmosférou do nejedné romantické duše nostalgické pocity.

Kdysi nám tyto úseky vozovek věrně sloužily, aby posléze upadly v hluboké zapomnění.

Otázka tedy zní, nečeká je opravdu už žádná budoucnost?

Kdo ví, třeba se  právě ony za čas stanou částmi nově budovaných cyklostezek, oplývajících smíchem projíždějících cyklistů.

Většina z nás by tuto změnu přivítala, ale najdou se mezi námi i takoví, kteří si budou v těchto místech vážit znovu nabytého klidu a hlasů z okolních remízků prozpěvujícího ptactva ...

Jaromír Slavíček