Cesta Nového roku

Cesta Nového roku

Neměl to, věru, jednoduché.

Čekala ho cesta, dlouhá tisíce kilometrů, jejich počet je dán pochopitelně zeměpisnou šířkou.

Novorozeně, tedy Nový rok, se poprvé objevilo na několika ostrůvcích v Tichém oceánu.

Pár domorodců ho tam jistě přivítalo, ale jakým způsobem, to lze jenom spekulovat

O chvíli později Nový rok navštívil čarokrásný Nové Zéland, aby se záhy objevil nad Východní Austrálií.

Tam byl přivítán více jak důstojně.

Velkolepý ohňostroj nad Sydney vidělo na 2 miliony lidí, živý obraz byl přenášen do celého světa.

Zahanbit si jistě o hodinu později nedali obyvatelé japonského Tokia, pravděpodobně se skleničkou rýžového saké v ruce, stejně tak asi i čínského Hongkongu.

Ale jak slavili příchod Nového roku prostí lidé?

Čínští venkované jistě skromně, stejně jako mongolští pastevci. Ti si možná připili  zkvašeným kobylím mlékem - kumysem

A co chovatelé sobů na Sibiři, ti pozvedli o půlnoci skleničku vodky, podobně jako donští kozáci na jihu Ruska.

Ani Švédové, stejně jako ostatní Skandinávci, nezůstali pozadu

Na rozdíl od nás, jejich krajina byla určitě pokryta sněhovým příkrovem, a to se slaví Nový rok daleko lépe než za našich současných předjarních teplot.

Ale to už k ústům přiložili číši slovenští bačové a ve stejnou dobu středoevropského času sklenici se šampaňským přece i my.

Ale má to háček.

Pokud bychom nebrali v úvahu pásmový čas, tak nejdříve by si měli připít k oslavě Nového roku ve Starém Hrozenkově, pak teprve brodští folkloristé, o pár sekund později i Hradišťáci, kdežto Pražané by měli ještě několik minut s odpalováním petard počkat.

Ale s tímto problémem si nikdo hlavu nelámal.

V jeden a tentýž okamžik našeho středoevropského časového pásma ozářily krajinu  pod Bílými Karpatami oslnivé a hlučné ohňostroje.

Živo určitě bylo i na Velké Javořině, kde se tradičně o půlnoci setkává množství lidu z obou stran hranice.

Netrpělivá na příchod gejzíru radosti byla jistě i krajina holandských mlýnů a o kousek dále královna Alžběta se svými poddanými na britských ostrovech.

Ve stejnou dobu si pak připili islandští rybáři, o hodinu později pak grónští velrybáři a pak už čekal na svoji chvíli americký lid na východním pobřeží Ameriky.

V tu dobu farmáři na americkém Středozápadě ještě nedočkavě vyčkávali na úder 24. hodiny, o hollywoodské filmové smetánce ani nemluvě.

A jak to vypadalo s oslavami v Jižní Americe při jejich známém temperamentu?

V Riu musel být příchod Nového roku slaven asi hodně divoce, o tom není třeba pochybovat.

No a na Havaji, konečné stanici Nové roku?

Tam už patrně čekaly s květinovými věnci na krku proslulé havajské krásky – Vahiné, aby tancem oslavily příchod Nového roku tancem hula –hula.

Ted mě ale napadá, jak to bylo s oslavou na Severním pólu, pokud tam ovšem někdo byl.

Ten asi měl výhodu, tam se totiž všechna časová pásma sbíhají a tak se tam může člověk s oslavou zdržet celých 24 hodin „procházením" všech  časových pásem.

No, ale důležitější je, že dny následující po Novém roku budou stejně jako on patřit k roku 2014, ona ta třináctka opravdu moc sympaticky nevyhlížela.

Mám pravdu?

Jaromír Slavíček