Časné jaro

„Řekni mně, blankytná obloho, kdo je krásnější?"

Není jistě překvapením, že nám občas nejeden časopis kromě běžných informací nabídne i fotografie krásek soutěžících o „Missku".

Z takových stránek tiskovin pak na nás pohlížejí dívky, o jejichž půvabu nelze ani v nejmenším pochybovat.

Jedna je hezčí jako druhá, a to jistě platí nejenom ve chvílích, ve kterých se usmívají do objektivů fotoaparátů..

Z jejich tváří přímo vyzařuje jásavé mládí a radost do života, který mají nepochybně před sebou.

Kdo by jim jejich věk i krásu nezáviděl?

A co teprve, když se vyšňoří a předvedou se nám v malebných slováckých krojích.

To je pak nádhera, věru, těžko k pohledání..

Může snad s takovou krásou vůbec někdo soutěžit?

„Nezlobte se, naše obdivované krasavice, ale může."

„A kdo je, prosím, tím opovážlivcem?"

No přece současná rozkvétající jarní příroda.

Jen jak se rozprostřou sluneční paprsky po krajině pod Velkou Javořinou, nabízejí zahrady, louky, parky i lesy našemu zraku úchvatnou přehlídku rozkvétajících bylin, keřů, ba i stromů.

V sadech naše oči oslňuje záplava bělostných květů meruněk, které sotva ze svých korunních plátků setřásly chlad časného rána, už se nedočkavě těší spolu s nastupujícím dnem na přílet prvních, sladký nektar sbírajících pilných včel.

Pozornosti kolemjdoucích nemohou ujít ani růžové květy broskvoní, které nejsou na mrazíky tak citlivé jako meruňky.

Zlatavým přelivem svého šatu se chlubí, a to nejenom v zahradách, zlatice převislé, nám známé spíše pod lidovým názvem zlatý déšť.

Pokud pak člověk pěšky vyrazí do okolí měst a vesnic, tak záhy nabude dojmu, že se krajina jako kdyby oděla do sněhového bělostného hávu, na který byla jinak letošní zima neobvykle skoupá.

Stovky, snad i tisíce bíle kvetoucích keřů trnek lemují meze, prostupují remízky, či tvoří náhrdelník okrajů lesů.

No prostě pastva pro oči, co mám povídat.

Ale i sady a ulice jsou obdařeny rozkvétajícími slivoněmi různých svých druhů a variet.

Stejně tak jehnědy bříz, vrb a olší jsou už už připraveny s příchodem teplých dnů naplnit poslání svých životů.

To však již s předstihem dokázaly samčí šištičky tisů, ze kterých se nedávno za větříku uvolňovaly celé obláčky pylových zrn...

Spolu s květy nechce vývojově zůstat pozadu jarní zeleň, která však zatím jen nesměle dává o sobě vědět svěže zelenými lístky některých křovin například bezu černého a ptačího zobu.

Listové pupeny ovocných i ostatních stromů jsou však již doslova „nality" na nejvyšší možnou míru.

Jen a jen se rozvinout...

A co tak sklopit náš zrak k zemi?

Copak je možné na ní v parkovém podrostu nevidět žloutkově zbarvené květy sasanek pryskyřníkovitých, soutěžících svým podobenstvím s orsejemi jarními?

„Krásu vám nebereme, milé dámy, ale je vás početně málo, to spíše naše úborová květenství „zalijí" svou žlutí mnohé trávníky," nesly se prostorem hlasy nedaleko rozkvétajících smetánek lékařských..

„To je řečí, to je řečí, té žluté barvy by snad v přírodě bylo už dost," ozvalo se zase z opodál rostoucího hloučku tmavomodrých brčálů - barvínků.

A co my, my vám, lidé, nestojíme za povšimnutí?" daly na vědomí svoji přítomnost nejednou našim zrakem opomíjené drobné bělokvěté sedmikrásky, stejně jako fialové violky či světle modré rozrazily.

„Jsme sice malé, ale to nám přece na poutavém vzhledu neubírá," jako kdyby prosily o pohledy kolem procházející chodce.

Celý tento popisovaný gejzír nádhery není přirozeně určen jen našim očím, ale je především známkou bouřlivého rozvoje života, pro časné jaro tak příznačného.

A nade vším pozemským zvolna plují po blankytné obloze nadýchané obláčky...

Člověku by se v těchto chvílích chtělo zvolat:

„Lidé, odpoutejte svůj zájem od alarmujících událostí ve světě, od válečných vřav, utrpením lidstvo žel tak provázejících.

Zanechte půtek a zlých myšlenek a nechejte se unášet alespoň na chvíli půvaby naší jarní přírody!"

Právě ona vdechuje v těchto týdnech do vašich duší nejenom pocit krásy, ale i životného optimismu, tak často v našich nitrech chybějícího.

Slova jsou však jenom slova.

„Tak raději při procházkách přírodou zadržte dech a hlavně mějte otevřené oči!"

Nebudete litovat!"