Jaromír Slavíček:
/ROZHOVOR/ -
Dlouhé roky učil na gymnáziu v Uherském Brodě s aprobací zeměpis a biologie. V posledních letech je jeho koníčkem kromě turistiky a sportu také psaní.Vydal už téměř dva tucty publikací.
Vydal jste už dvacet dva publikací, o čem vypráví ta poslední, která právě vychází?
Jde o takovou všehochuť, tedy o drobné příběhy, které, jak uvádím v předmluvě, prožívá v podobném duchu většina z nás. Stačí se jen dívat kolem sebe a naslouchat. A věnovat pozornost i věcem obyčejným, zdánlivě podružným, které náš život provázejí. A poslední? O rozhledech v Bílých Karpatech, ty jsou přenádherné.
Co je pro vás jako pro spisovatele typické?
Dají se vaše knihy poznat podle nějakého rysu? Myslím, že pojem spisovatel mně nepřináleží. Ať se tímto titulováním oblažují jiní psavci! Já se pouze snažím čtenářům svými pocity přiblížit některé sféry našeho bytí.
Jak se učitel biologie a zeměpisu dostane ke psaní? Co vás na tom baví především?
Ano, je asi trochu nezvyklé, že přírodopisec a navíc muž se plete svým psaním mezi věhlasné jazykoznalce, češtináře, historiky a podobně. Na druhé straně moje bývalá učitelská aprobace biologie – zeměpis mně umožňuje nahlížet do přírody zasvěceněji, než je tomu u jiných.Výhodou je tedy pro mě skutečnost, že jsem už předem vybaven solidními informacemi z botaniky a zoologie, ale též z geologie, meteorologie, klimatologie a dalších přírodovědných oborů. Obloha je tedy kromě lesů, vod a strání mým „pracovním" prostorem a svým způsobem i rájem. Mimochodem, občas si dopisuji i s Taťánou Míkovou…
Tematicky se zaměřujete na své okolí, co vás přivede k tomu, že o dané věci napíšete?
Stačí něco prožít, s někým se setkat, uvidět rozkvetlý strom, plující oblaka. Asi to chce mít i tak trochu romantickou povahu. Kde hledáte témata pro psaní? Jak vyplývá z předchozího, jednoznačně v přírodě, ale čerpám i ze svých pedagogických vzpomínek a ze setkání s lidmi.
Často píšete o Uherském Brodě, co podle vás stojí za to z Uherského Brodu znát a co se vám osobně na něm líbí?
Není možné nepsat o našem krásném městu, ve kterém žiji dlouhé desítky let. A velice rád, dodávám! Každá ulice, každý historický objekt musí v Uherském Brodě upoutat snad každého z nás, mě nevyjímaje. A co nejvíce se mně líbí v současnosti? No přece vyznamenané nádraží v novém hávu! Dáváte knihy nebo i jednotlivé fejetony přečíst někomu před tím, než vyjdou?
Máte nějakého „kritika"?
Po napsání publikace ji pošlu několika svým známým. Paní korektorka mě dokáže usměrnit jak po stránce gramatické, tak i obsahové. Máte nějaké oblíbené místo, kde rád píšete? S klávesnicí se kamarádím samozřejmě doma, ale v myšlenkách jsem neustále v místě, o kterém píšu. Nejraději brzy ráno. Musím totiž mít při psaní naprostý klid, i radiopřijímač by mě rušil.
Psaní je vaším koníčkem, ale myslíte si, že se tím dá uživit, pokud nepíšete romány nebo detektivky pro masu fanoušků?
Na tuto otázku by měli odpovídat asi jiní. Souvislost s výdělkem mě nikdy nenapadla. Psát kvůli penězům, to není moje "parketa". Svoje knihy neprodávám, nechávám to na vydavateli, brodském Eltisku. Dostanu od něj deset výtisků a ty bleskově rozdám. Do knihovny, na radnici, do gymnázia, korektorce, ilustrátorce obálek paní Janě Juráskové a dalším. Ano, je to na klepání na čelo, ale jednou jsem se tak rozhodl, jinak nebude. Pokud by mně někdo za moji publikaci nabídl peníze, nevzal bych je!
Proč jste jako nejčastější literární útvar zvolil právě fejeton?
Říkalo se o mně na gymnáziu, že mám osobitý smysl pro humor. Proč ho tedy nevložit do svých fejetonů? Občas jimi poškádlím radnici, ale nejvíce si legraci dělám sám ze sebe. Ale i eseje píšu rád, ale znovu zdůrazňuji, jsem pouze pisálkem amatérem.
Věnoval jste se psaní i jako mladistvý, například básničky pro děvčata?
To si už nevzpomínám, věnoval jsem se tehdy soutěžnímu tenisu, básničky pro ženy píšu teprve až v posledních letech. I Kvitové jsem nedávno pár veršíků přes jejího otce zaslal, šek zatím nepřišel. (smích)
Kdo je vaším oblíbeným autorem?
Rozhodně Hanzelka se Zikmundem a další cestovatelé. Číst jejich cestopisy je ale jistě zážitkem pro každého. Jinak denně přečtu desítky blogů, na čtení knih nemám až tak velkou trpělivost. Mám rád realitu, ne vymýšlené.
Máte rád turistiku, kterou méně známou trasu nebo méně známé místo byste turistům doporučil navštívit?
Jsem samozřejmě moravský Slovák, ale fascinuje mě i jižní Valašsko. Velkou Javořinu i Lopeník zná asi každý, ale co tak vystoupat v Bílých Karpatech na Chmelovou, druhý největší vrchol Bílých Karpat, od Červeného kamene?
Na jaký turistický zážitek jen tak nezapomenete?
Těch nezapomenutelných mám neuriekom. Jeden z posledních jsem na jaře zažil na málo známém Kobylinci (911 m) v Bílých Karpatech, již na slovenské straně. Na něj asi moc turistů nechodí. A nedivím se jim. Ona tam totiž sídlí medvědí rodinka. Při prodírání hustou smrčinou na jeho vrchol jsem měl tehdy hodně nahnáno. Skoro celý svůj výstup jsem přemýšlel, do jaké výšky při případném střetnutí s huňáčem stačím ve svém věku vylézt. V literatuře se doporučují čtyři metry. Kdyby měl Míša strpení, snad bych to i zvládl.
Proč je podle vás Slovácko dobrým místem pro život, co se vám tu líbí?
Je bezesporu velmi pěkným místem pro život. Už pro ty naše krásné slovácké kopce s neméně pěknými lesy a loukami. Dále pak tajemnými hradišti, torsy hradů, řekami a říčkami, potůčky, lidmi. Je zde k obdivu vlastně všechno. Jenom těch aut by mohlo být na silnicích méně… Krajina se nejlépe poznává chůzí!
Životopis
Narodil se 2. 6. 1946 v Kroměříži. Tam pobýval jen několik týdnů, abych se přemístil se svými rodiči do Uherského Brodu. Na Univerzitě J. E. Purkyněho v Brně vystudoval učitelskou kombinaci biologie – zeměpis. Tři roky učil na základní škole v Horním Němčí a pak 37 let na gymnáziu v Uherském Brodě.Celý život se věnuje tenisu. V roce 1993 se v Olomouci stal i seniorským mistrem republiky v kategorií veteránů nad 45 let. Druhou ligu hrál za Brno i Zlín. Dlouho se věnuje literární činnosti, zejména psaní článků o přírodě a o svém městě. Napsal na tato témata téměř tisíc fejetonů a esejí, z nichž několik set zveřejnila regionální média. Zdroj: http://slovacky.denik.cz/kultura_region/jaromir-slavicek-svym-psanim-se-pletu-mezi-vehlasne-jazykoznalce-a-cestinare-20161130.html Jaromír Slavíček http://zmsoft.cz/slavicek/