Byl jsem mu nesympatický

Kdo by to čekal?

A co jako, prosím?

Hned vysvětlím. Tak jsem dnes po ránu kráčel s nákupem Nerudovou ulicí. Hodlal odbočit Hodinářskou směrem nahoru domů, je to moje obvyklá trasa. Když v tom okamžiku se zpoza rohu vynořil pes, mladý vlčák, řekl bych. Bez vodítka, žádný štěkot, zvíře se hned hotovilo k dílu. Vrhlo se na mě a zakouslo do stehna.

No bolest veliká, co mám vykládat. „ Au, au,“ vydralo se z mých úst. Vzápětí se v uvedeném místě objevil i majitel psa. „Zpátky, pusť, lehni!“ nebo tak nějak zazněl příkaz adresovaný zvířeti. Pes uposlechl, to musím uznat. Já si mezitím s bolestivou grimasou v obličeji držel postižení místo. Instinktivně si začal na zatím ještě málo lidmi frekventované ulici stahovat kalhoty, abych očekávaně objevil krvácející ránu velikosti asi tak „mexického“ dolaru.

„To víte, asi vás můj pes měl za narušitele domu, já tu bydlím,“ dočkal jsem se vysvětlení. Z protějšího chodníku se ozvala dívající se žena, patrně pošťačka. „Ano, ten váš pes se kdysi vrhl i na mou tašku, když jsem přinášela poštu.“ Pán nereagoval a pravil: „Počkejte, já donesu nějakou desinfekci.“ Stalo se. Rána byla překryta genciánovou violetí, trochu bolela.

„Pane, je ten váš pes očkován?“ moje obavy byly neskrývané. „Všechno je v pořádku,“ byl jsem uklidňován. Že rozloučení s majitelem nebylo vřelé, není třeba dodávat. Akorát jsem hlesl: „Jestli budu mít nějakou zdravotní komplikaci, budete i vy mít velké nepříjemnosti.“ „Já vím,“ přitakal. Vrátil jsem se domů, ránu ještě přetřel Tea tree oilem a vydal se k mé praktické lékařce.

Její sestra nevěřila svému sluchu, když vyslechla mou kauzu. „Všichni tam musíme,“ snažil jsem se zlehčit situaci. Přijetí paní doktorkou bylo bleskové. Čekala mě podle očekávání protitetanovka, stejně jsem ji měl už skoro prošlou. Obdržel jsem i recept na antibiotikum. Měl jsem následně vyhledat majitele psa s doporučením, aby neprodleně nechal vyšetřit svého psa na veterině, nález pak měl být doručen lékařce. Pána jsem při zpáteční cestě městem nezastihl, zvonek jeho domu byl vybrakovaný, tedy nefunkční.

Zuřivě štěkající pes za dveřmi dával o sobě vědět. Raději jsem ani nezkoušel vzít za kliku. Nemusel bych ji po otevření dveří mít. A tak jsem raději zamířil za městskými strážníky. Jedním z nich byla se mnou po strohém výslechu sepsána zpráva. Škoda, rád se vybavuju s podrobnostmi. Strážník mně dal na vědomí, že muže vyhledají s příslušným jemu doporučením.

O výsledek šetření a případný nález z veteriny se mám zajímat sám. Hmm! Stejně je ale zajímavé být pokousán na Den dětí 1. června a to jen pár hodin před mými narozeninami. Tetanus z kousnutí asi mít nebudu, nad možnou nákazou vzteklinou ale visí otazník. Pokud by u mě přece jenom vypukla, neprodleně navštívím gympl a radnici.

Proč?

No, přece si trochu popovídat!

16.07. 2020 17:01:43
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 84096
Týden: 540
Dnes: 61
  přihlásit poslední změna: 03.06. 2018 07:26:42