Uherskobrodská příšera
Ne, nejde samozřejmě o kohokoliv z nás, a už vůbec ne o naše myšlenkové porovnání nepříjemného člověka s uvedeným tvorem, případně u žen o náhled na kolegyní lépe oblečenou.
Jde jen o to, že letošní Růžencová slavnost bude obohacena o zjev, v našich krajinách vpravdě neobvyklý.
Znovu se totiž po roce se našim zrakům odkrývá tradiční obraz Růžencové pouti. Přijely početné cirkusové atrakce, na ulici Přemysla Otakara II. pracovníci města již vymezují místa, kde budou stát jednotlivé stánky s nepřebernou nabídkou více či méně důležitých pouťových komodit.
Nabídka všech možných upoutávek bude snad letos s výjimkou vysoce koncentrovaného specifického alkoholu jistě větší než kdykoliv předtím.
Na své si přijdou i milovníci hudby, ať už dechovky, country hudby, tak i vážné, klasické.
Čeká nás i řada akcí, které obohatí našeho ducha a dodají našemu nitru pocity pokory a harmonie.
„Může vůbec člověka něco na této oblíbené slavnosti překvapit?“ klade si člověk otázku.
Ano, může, měla by znít jednoznačná odpověď.
Už od středy je k vidění na Masarykově náměstí vystavena druhohorní příšera, tedy ještěr, který žil na naší planetě před mnoha desítkami milionů let.
Nejedná se tedy o živý exemplář z Lochnesského jezera, tedy záhadnou Nessií, jak by se snad nezasvěcení mohli svým prvním pocitem z viděného domnívat.
Ostatně ten ještě nebyl vyloven, takže na brodském náměstí jde pravděpodobně pouze o atrapu veleještěra, navíc suchozemského původu, která však už v prvních hodinách sklízí neskrývaný obdiv kolemjdoucích, zejména pak samozřejmě dětí.
Snad mohla tato obluda se svou přítomností na uvedeném místě ještě počkat, neboť ve zbývajících dnech tohoto týdne to v daných souvislostech nebude s pozorností dětí ve škole asi úplně nejlepší.
Netrpělivě budou čekat na závěrečné školní zvonění, aby se rychle mohly přesunout k uváděné atrakci.
Ale proč vlastně používáme pojem příšera?
Jde přece o tvora, který je hodně podobný dnes žijícím leguánům, varanům, a ti se občas v našich domovech, samozřejmě mám na mysli terária, vyskytují a jsou i žádoucí.
Tak proč si pojmenováním příšera ošklivit vystavený pozoruhodný exemplář?
Málokdo z nás si nedá v těchto dnech rovněž ujít příležitost vstoupit do nitra tohoto tvora a nabýt jeho průchodem neskutečných dojmů, neboť vidět a hlavně slyšet projevy činnosti vnitřních orgánů plaza, je zážitek opravdu nevšední a dramatický.
Pulsující srdce, rozpínající se plíce, kručení břicha netvora, v nás zanechá nezapomenutelné vzpomínky. „Hrome, teď jsem si zase ale uvědomil, že zase používám pomlouvačný název.“
No prostě „krása!“
Jenom mně nejde do hlavy umístění tohoto veleještěra na náměstí, neboť na daném místě se neodkladně vnucuje otázka, kdo vlastně za jeho orientací v tomto prostoru stojí?
Musí být tato obluda, opravdu nasměrována hlavou s vyceněnými zuby na budovu radnice?
Jde o pouhou náhodu anebo o promyšlenou a podlou formu probíhající předvolební kampaně, která je jakousi generálkou do voleb zastupitelstva?
„Není to nakonec ošklivý úmysl, realizovaný opozicí městského zastupitelstva,“ říká si člověk ve skrytu duše.
Přece naši úředníci potřebují klid a celkovou pohodu ve své práci, a ne aby když si v povolené přestávce odskočí na „čouda“ k oknu, museli z něho hledět do tlamy netvora, na kterou nějaký opoziční bazilišek může dodatečně pověsit cedulku se slovem nezaměstnanost.
Nechtěl bych mít pocity zaměstnanců městského úřadu, strach na pracovní výkonnosti každého z nich rozhodně nepřidá.
Proč třeba hlava ještěra není nasměrována na spořitelnu nebo Komerční banku s našimi úsporami a jejich nevelkými úroky, nebo alternativně na „kachlíkárnu, jejíž povrchové obkladačky dokumentují znečistění našeho, jinak krásného sídla.
To by přece bylo pro nás všechny více přijatelné řešení.
Je tady tedy řada otázek, z nichž mnohé z nich zůstávají nezodpovězené, ale to nic nemění na skutečnosti, že vystavovaný nafukovaný gigantický objekt je vítaným zpestřením nastávajících slavností.
Tak tedy „hurá“ o víkendu do ulic! J.S.