Bitva králů


Bitva poblíž Uherského Brodu

Druhá polovina 15. století byla lítých bitev plna. Ve středoevropském prostoru se přetahovali o moc uherský král Matyáš Korvín a český „husitský“ král Jiří z Poděbrad. Místem střetů se často stávala Morava, o zmocnění které oba dva panovníci usilovali. Nejinak tomu bylo roku 1469. Uherská vojska krále Matyáše pronikla na Moravu a zprvu sváděla se svým protivníkem úspěšné bitvy. Byla však obklíčena králem Jiřím u Vilémova a obrácena na útěk.

Při svém ústupu však Korvínovi žoldnéři plenili a zabíjeli, kam jenom přišli. Směřovali, pronásledováni českým vojskem, k Uherskému Hradišti, které bylo toho času v držení příznivců českého krále. Chtěli se ho stůj co stůj zmocnit silou a započali tedy s jeho obléháním. Utábořili se v severním předpolí města, kde si vybudovali tábor, který již svým vzhledem budil u hradišťských měšťanů oprávněné obavy. Ležení Uhrů Pohled na louky s tam pobývajícími uherskými válečníky byl totiž skutečně více jak děsivý.

Rozprostřelo se na nich převeliké množství stanů a chýší, ve kterých měli oblehatelé vše, co potřebovali k dlouhodobému pobytu. Samotní uherští válečníci se vyznačovali tmavými, podmračenými tvářemi s kníry a vousy, přičemž v jejich očích plálo něco, co nevěstilo pro obléhané pranic dobrého. Jídla a pití měli dostatek a tak dělali chutě obléhaným, kterým se života důležitých zásob přirozeně nedostávalo. Vyslali poselství k českému králi s prosbou o pomoc.

Ta však dlouho a dlouho nepřicházela. Rožnící uherský válečník Skupinky Uhrů a jejich spojenců, hlavně žoldnéřů z Chorvatska a Švýcarska, se mezitím cvičily ve zbrani, dalmatská ocel jejich zkřížených halaparten a kopí řinčela, až uši zaléhaly. Mezi stany pak po celou noc plápolaly ohně. Uhři měli mezi sebou i hodně nebojujících, ženy v to počítaje, které válečníkům připravovaly hutnou, posilující masitou krmi. Příprava jídla pro válečníky.

Ti postávali mezi stany, oděni do drátěných košil, se zahnutými dýkami za pasem, anebo popocházeli, držíce v rukách halapartny. Vojska toho času provázeli i řemeslníci, z nich pak především kováři, kteří s předstihem kovali či opravovali zbroj, tedy meče, kopí, halapartny, sečné a bodné sudlice a další. Jiní zase čistili hákovnice a tarasnice, obávané to střelné zbraně. Starší bojovníci pak učili mladé, jak s takovými zbraněmi zacházet. Mladá záloha Uhrů bylo množstvím nespočítaně.

Hořeli touhou pomstít se na obráncích města za dosavadní neúspěchy při svém tažení do Čech. Kdyby se v nastávající bitvě města zmocnili, poražených Čechů by nešetřili a osady v okolí vypálili do základů. Úplňková noc předcházející bitvě byla sice projasněná, ale napětí bylo cítit všude. K rozhodujícímu střetu mezi obránci a oblehateli byl Uhry vybrán prostor před hradbami města, které měly být Čechům oporou.

Mělo se tak dít v hlubokém a prostorném žlabu, zvaném Jelení příkop, který byl svým charakterem přímo stvořený pro nastávající bojové střetnutí. Před hradbami měli Češi připraveny umně vystavěné proutěné zátarasy, ty však nemusely dlouho odolávat sveřepým útočníkům. Uhři se již od rána dne bitvy šikovali, pěstmi hrozili obráncům opevnění, ba ani provokujícími pokřiky „ Seremeperkelt“ směrem k nim nešetřili. K polednímu už bylo zřejmé, že k boji dojde co nevidět.

Bylo parno, ba přímo dusno, na obloze se vytvářela mohutná bouřková mračna. Napětí houstlo každým okamžikem, dalo se říct, že by se mohlo nožem krájet. A vzápětí se stalo, co stát se mělo. Uhři s rykem, pro ně tak příznačným, po ohromujících výstřelech ze svých děl, hákovnic a tarasnic vyrazili k první zteči zátarasů. Uherské polní dělostřelectvo Krok za krokem zdolávali svah vedoucí k provizornímu opevnění, ze kterého je však přivítal déšť šípů z kuší, ba i střelba z ručních zbraní.

První z útočníků jak švestky padali k zemi s bolestně svíjejícími se těly. Ostatní se raději rychle stahovali zpět do výchozích pozic. Obránci pak podnikli proti nim úspěšný výpad, při kterém vnesli do řad Uhrů nejistotu a obavy. Obránci zátarasů K městu se mezitím blížila zásobovací kolona, která měla vyřešit nedostatek střeliva a potravin pro obléhané.

Byla však oblehateli odhalena a téměř do jednoho její členové přesilou Uhrů pobiti. Ti pak obnovili útok na obranný val. Ale to již k bitevnímu poli s korouhvemi v čele spěchala posila českého vojska pod vedením Jindřicha, syna Jiříka z Poděbrad. Uhři se jí v plné síle postavili, načež se rozpoutala bitevní řež, ve které ani jedna ze stran neměla vůči druhé slitování. Kopí se nořila do těl bojovníků, pach střelného prachu se mísil s pachem krve, jež smáčela zem.

Ze všech stran se ozýval nářek umírajících. Uherské šiky po lítém boji na krátký čas ustoupily, ale jenom proto, aby se přeskupily k novému útoku. A ten na sebe nedal dlouho čekat. Znovu se vlna za vlnou obávaných válečníků vrhala proti českému vojsku. I jemu již síly ubývaly, neboť i na jeho straně byly nemalé ztráty na životech. Vzduch, prosycený dýmem ze střelného prachu, byl téměř nedýchatelný. Kam se jenom člověk podíval, tam si smrt vybírala svou krutou daň.

Snaha o protiútok – uherské vojsko vpravo Tísnící se davy měšťanů s hrdly sevřenými úzkostí z bezpečných míst sledovaly vývoj střetu. Avšak ani napodruhé se Uhrům nepodařilo zdolat hrdinné české obránce, byť se nejednou uchylovali ke lstivým manévrům. Nebyly jim nic platné. Boj pokračoval v neztenčené míře až do pozdních odpoledních hodin.

Bojové odhodlání město bránících však bylo natolik silné, že o jejich vítězství nebylo už žádných pochyb. Uherští nájezdníci byli nuceni stáhnout se k Uherskému Brodu, odkud se ještě jednou bezúspěšně pokusili o protiútok. Byť Uherský Brod ještě nějakou dobu v držení Matyáše Korvína zůstal, moravská krajina si po tomto historickém úspěchu českých vojů na čas znatelně oddechla.

20.02. 2021 09:25:39
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 95965
Týden: 344
Dnes: 16
  přihlásit poslední změna: 28.05. 2016 19:09:46