Bílé Karpaty

Bělokarpatská rapsódie

 

Javořiny horských luk dálav rozhledu

tu prostor do šíře vzácným květům

Jelení vrch táhlým hřbetem východu

Strání průsmyk otevírá bratrům

 

Z Lopeníku do Bošáce pohled více

turistů procházek Mikulčina  vrchu

Ke Hrozenkovu spádem kopanice

bohyně na Žítkové tajemna trochu

 

střídá se háj s loukou vonnou

potůček zurčí  v úžlabině šíři

lesní cesta kamsi v okraj lesa

vzduchem poletuje jakés chmýří

 

přes hluboké hraniční lesy k Javorníku

v dáli se snoubí Veronika s Hostětínem

vláček zvolna supí  k Vláry průsmyku

Broumovský hrad již na obzoru stínem

 

Královec velebí malebnému městu

tam ekologů srdce přírody melodií

Kosenka roubená ukazuje cestu

v Bílé Karpaty vneslo harmonii

 

lidé v polích lopotí se v potu tváře

nad městem ovečky se tiše pasou

slunce bohatě prokvétá paprsky záře

krajina oplývá tu nevšední krásou

 

humózním hájem paprsku svitu

květů žlutavých, listy do široka dlaně

jak hvězdice, prostorem zeleně letu

hvězdnatec čemeřovitý, květem stráně

 

listy jak kopí vzhůru slunci zrána

náruč květů fialových  rozvinuta

jedna z prvních bylin jara brána

plicník měkký, jasu jeho dána suita

 

jak ztepilý a panenská bílá jeho líc

květ s květem se střídá v hbitém sledu

listy tenké, jak jehly míří záři vstříc

snědek krásou něžně kyne světu

 

příslibu života jak věna v podpaží

cibulky množení budoucna neseny

nádhera květů prostřena oranží

lilií cibulkonosnou v náš zrak vedeny

 

modrá tyrkysu barva z jara jasu

blizny již vidět znáhla v květu hloubi

stepních luk chlouba tu pro okrasu

hořec hořepník s jinými léta touhy

 

listy gejzírem vyráží vzhůru prudce

vějířek květů po straně, řádkem tvořen

růžová barva již z dáli svítí měkce

mečík střechovitý svou krásou oděn

 

a tu zas fialová  mezí proplouvá

jazykem pysku vyklenut v nápadu

kosatec sibiřský krajinou promlouvá

jménem původu daleké země východu

 

listy jak meče hrotem k tůni

květ s květem střídaje znamení

k zemi se kloní, sajíc její vůni

vláhou sycen, toť kruštík bahenní

 

čepelů listů trochu se vinoucích

klasem květů lodyhy drobné bez viny

ozdoba  tajemných luk karpatských

právě ten pleťový ze vstavačů rodiny

 

tvarů listů srdíček znameníjen

stvol se souká v nebes jasný svit

samoten květ bílý tolije bahenní

ve svět rozmarný v touze své být

 

přilbic králů podobných květů

listy dlaň širou připomínající

mezi lidmi znám pověr sletů

oměj pestrý vlhkých míst zvící

 

travina luční v náručí kamenů

jedna z nich vzácná nad jiné prý je

poblíž lesních potůčků a pramenů

ostřice převislá větrem v kraj duje

 

jak vzpomínka časů dávných pohledů

zpeřeného listoví v nádherné zeleni

kdys dávných stromových rozměrů

dnes v houštin přítmí kapraď bahenní

 

ztepilá perla výslunných strání

bílá s nachovou, těmi barvami sytý

květů nevelkých, jež listeny chrání

hmyzího názvu toříč čmelákovitý

 

květy ladí snad jemně do zelena

listence ruku v ruce pevně v kruhu

i on zdraví omamně vonící mlžná rána

pryšec kosmatý, vzácnost svého druhu

 

žlutí prozrazuje místo svého bytí

kam řapíků se podělo kamsi přece

květy ne, to květenství korun svítí

lebedí si mléč bahenní, blízce řece

 

diamant Karpat příroda hlídá

endemitem zván, nutností chráněn

žluť se zelení navzájem tu  střídá

všivec statný, mezi krtičníky řazen

 

takových květů  již málo jest

světlou barvou někým setkán

než najde, projde mnoho cest

bliznami oranže bělokvětý šafrán

 

mezi skalami suchých luk býlí

pět plátků chladem v kruhu světla

třpytí se blankytem modři chvíli

len chlupatý jeho zář k nebi zvedla

 

když louky z jara kynou jaru

pokryjí stráň ostře jasnou žlutí

tu pryskyřníků touhy času žáru

jen málo srdcí toho času smutí

 

žebříčky listů měkké zeleně

růžových pavéz, člunku a křídel

kozinec dánský v stepní krajině

ve své domovině takřka zmizel

 

suchu odolává snadno ve svém bytí

vodu ve svých pletivech jistě má

učeně zvou ho vápnomilným divu žití

lomikámen kdekdo jménem zná

 

v  lesích kryt stínem stromů bez hlesu

trojlisty směrem všech stran světových

bledých květů v trsu převislého závěsu

kyčelnice žlaznatá biotopů mechových

 

vstřícně žlutých květů zářný jas

klíšťky v přeslenu lodyhy se točí

zájem ochránce přírody se jeví zas

šalvěj lepkavá jala vjemem naše oči

 

letec respektuje přírodní zákony

přes oko jemu tmavá se páska vine

prý svou nabodá kořist na trny

tu ťuhýček obývá místo stinné

 

plíží se křovinami lehce, vpravdě tiše

kočky podoby, černého však chvostu

její krok měkký, ba pohlédne i výše

její divoká jmenovkyně na tomto postu

 

ano, na uších štětičky, kratší ocásek

ten jde za svou kořistí sebejistě

krásné zvíře, pro duši zas zážitek

požitek oka mžiku v tomto místě

 

modrásků hořcových plné louky

motýlek svými křídly lehce mává

na čilimníku k zahlédnutí jejich toulky

v zrak náš padne, jen občas se stává

 

červeň s bílou jasoně se veselí

vše uloženo v tajemné šifře genu

v dni, kdy vzduch se horkem tetelí

tu snad nezáleží v druhovém jménu

 

pohleďme na toho brouka kozlíčka

tykadla jak vousy lehce dozadu

má zajisté v čele složená očička

malý je sic, ale má zase odvahu

 

na hřbítku krátké nosí svoje krovky

na samotářské včely trpělivě čeká

vskutku zvláštního to vzhledu majky

parazitismem larev svých všechny leká

 

v pohádkách svou chytrostí známa

lesů stromoví hustého hradby vozba

jako taková lidem i ostatním brána

nositel virů liška však i nadále hrozba

 

krouží nad remízky i poli širými

orel, vzácný to host naší krajiny

vzduch rozvívá svými křídly velkými

je třeba dbát jeho přísné ochrany

 

krkavce nad Lesnou k zahlédnutí

z východu prý k nám migruje více

mnohých drobných zde tvorů pnutí

važme si tmavého to přistěhovalce

 

v troudu dřevin stářím již padlých

hbitý lovec běží, klidu nezná mnoho

střevlík hrbolatý není rodu svatých

velká vzácnost, berme ve vážnost toho

 

snad nejkrásnější z našich orchidejí

souběžnou žilnatinou listů znám

pysky střevičníku pantoflíčku zejí

ozdobnými svými květy sám a sám

 

kde vápnitá půda se v celek slila

ohrožený druh nečastého výskytu

tam vytrvalá bylina okrotice bílá

křovinaté stráně místem pobytu

 

stinné lesy, slunce stěží prosvítá

voní kumarin, v přeslenu mařinkou

sem opravdu paprsek zřídka zavítá

úrodnější plsť tam podmínkou

 

buk lesní náručí větví košatých

šedé hladká kůra vůkol dosyta

měkce zvlněné listy v okrajích

bukvicemi zem šatem pokryta