Alternativní léčba
Že je lidstvo promořeno nemocemi, o tom netřeba diskutovat. Co civilizovaný svět světem stojí, tak se lékaři snaží dostat tisíce nemocí po kontrolu někdy s větším, někdy s menším úspěchem. A právě v posledně jmenovaném případě jim chtějí napomoci v jejich bohulibém úsilí léčitelé prostřednictvím alternativní medicíny.
Od nepaměti v této roli vystupovali bylinkáři, mastičkáři a četní další. A jak je tomu v současnosti? Každým rokem problesknou tiskem zprávy, že byl konečně objeven prostředek k definitivnímu vyléčení některých zhoubných onemocnění, autoimunit a dalších trýzní našeho života. A pak se zpravidla dostavuje zklamání.
I léčitelé nezahálejí, takže se od nich občas dozvídáme, že k léčbě osudových chorob je vhodné používat javorový sirup se sodou, vitamin B17 z meruňkových jader, chloristany a mnoho dalších.
Některé z uvedených prostředků jsou neškodné, namátkou uvádím javorový sirup, u jiných je třeba veliké opatrnosti. Více zarážející je, někdy až úsměvné, když se k našemu sluchu dostávají informace, že příčinou téměř všech nemocí je začervení našeho organismu. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nebyl by to přece problém.
V lékárnách jsou, byť na předpis, antihelmintika, tedy prostředky na odčervení. Možná by postačil i česnek. Alternativci však tajemně naznačují, že to zase není až tak jednoduché se zbavováním se parazitů. Bylo by to znovu k úsměvu, kdyby u závažných nemocí opomenutí klasické léčby přímo nevedlo k ohrožení života.
Tady přece musí mít jednoznačně přednost oficiální medicína! Neměli bychom se nechat neověřenými informacemi ovlivňovat natolik, abychom ztratili soudnost a bezmezně věřili těm, kteří slibují nemožné. Vždy by se měl používat zdravý rozum a intuice, obě tyto vlastnosti by nám pomohly zhodnotit, zda je doporučovaná „léčba“ smysluplná.
V souvislosti s technizací našeho věku se svou „výbavou“ účelově obohacuje i alternativní medicína. Na Internetu jsou nabízeny přístroje k diagnóze i léčbě osudových onemocnění. Zpravidla nejsou schváleny příslušnými zdravotnickými orgány. Přesto jsou mnohými našimi občany vyhledávány.
Nechci být však podezírán z negativního přístupu k alternativní léčbě u nezávažných onemocnění. Bylinkám fandím a to moc. Heřmánek na kloktání při bolesti v krku, aloe na povrchová poranění, sušené švestky proti zácpě někdy pomohou lépe než oficiální léčiva. Mohl bych jmenovat stovky dalších a efektivních uplatnění léčivých rostlin i hub.
Znovu však podotýkám, že by mělo jít o jejich aplikaci pouze na lehčí formy onemocnění. Konec konců i akupunktura má něco do sebe.
U homeopatie už pozvedám obočí, nevylučuji však jejím prostřednictvím úspěšnou léčbu, pokud ovšem nejde jen o placebo.
Placebem se rozumí prostředek, jehož užitím pacient nabývá přesvědčení, že je jím účinně léčen a že se má jeho zdravotní stav zlepšit, což se následně někdy i stane. Psychika nemocného hraje při jakékoliv léčbě, jak známo, velikou roli.
Ale abych nebyl svými názory tak skeptický. Mám na závěr pro nás všechny přece jenom jednu velmi pozitivní informaci z alternativní medicíny. Bezkonkurenčním lékem na řadu nemocí je jednoznačně - slovácká slivovice. Tu ještě v jejich účincích, zejména u dříve narozených osob, nikdo nepřekonal a patrně nepřekoná, ostatně závidí nám ji celý svět.
Stoleté babičky nejednou tvrdí, že právě ranní stopečka, zdůrazňuji jen stopečka tohoto slováckého zázraku jim umožnila spolu s pozitivním myšlením a genetickými predispozicemi dožít se právě toho úctyhodného věku.
Co více dodat?