A těch čertů bylo...

Valašský mikulášský jarmek

Kdo by se na něj netěšil, vždyť jeho programová nabídka byla tak obsáhlá, že jen neznalý by jí mohl odolat. Sotva se rozbřesklo, ze všech koutů kraje, ba i ze vzdálených končin směřovaly proudy aut do Valašských Klobouk. Totéž platilo pro pěší, takže ulice i rynky byli příchozími, toužícími po zábavě i poučení, beznadějně ucpány.

Příroda jakoby tušila tento neobyčejný zájem, a tak nabídla přítomným to nejlepší, co měla ve své výbavě. Nádherné počasí s blankytně modrou oblohou, lehký mrazík, takže dalo by se říct, že lepší podmínky pro jarmek už nemohly být. Lidu se na náměstích shromáždilo neuvěřitelné množství. Někde je psáno, že na Valašsko připadá 89 obyvatel na kilometr čtvereční.

Tuto sobotu to byly v centru Valašských Klobouk tisíce a tisíce. V samotném úvodu jarmeku promluvila ke shromážděným lidem starostka Valašských Klobouk, paní Eliška Olšáková. Vyzvedla tradice tohoto setkání, ocenila sounáležitost všech přítomných a popřála jim ty nejlepší zážitky. A pak už každý návštěvník jarmeku kráčel za svým cílem.

Běžná chůze v proudících davech však byla svízelná, člověk byl jimi takřka unášen ke stánkům nejvíce lidmi obleženými. A že jich bylo. Vyjmenovávat v nich nabídku zboží nemá smysl, na jejich pultech bylo snad k dostání vše, na co si kdo vzpomenul. Lidová tvořivost v těch hodinách nebrala konce. Snad neexistuje tvar, barva nebo hmota, které by v uměleckém provedení nebyly vystaveny lidským očím. Těch tkanin, kůží, dřevo výrobků… Ale snad největšímu zájmu se těšily řemeslné dílny.

Někde se kovalo, jinde tvarovaly lyže, jen o kousek dál zase vyráběly bečky. Do všeho toho popisovaného ruchu neustále prolínala vůně nesčetných dobrot, ať už to bylo pečivo, cukroví či uzeniny. Sluch byl oblažován melodickým valašským dialektem, ale bylo slyšet i slovenštinu, němčinu a další jazyky. Atmosféru setkání dotvářela muzika hned několika vyhlášených souborů, jmenovitě Klobučana a Klobučánka, Světlovana z Bojkovic či Gajdoše z Kašavy, prezentující své písně valašskými lidovými nástroji.

Zasloužené a velké pozornosti se dostalo i produkci cimbálovek a neobyčejně sympatických dětských pěveckých i tanečních souborů. Kdo chtěl potěšit svůj žaludek, mohl si dát vynikající kyselicu, k zahřátí mu pak sloužil doušek svařeného vína, grog a další hrdlu libé tekutiny. Valašský jarmek by však nemohl existovat bez čertů, andělů a Mikulášů. Jejich zpodobnění bylo naprosto dokonalé, takže každou chvíli bylo slyšet cvakání spouští fotoaparátů.

O věrohodnosti podob pekelných sil svědčí mimo jiné to, že i odrostlejší děti si nebyly jisté tím, jestli se jedná pouze o převleky. Jejich skrývání za zády rodičů bylo více jak výmluvné. Záhy nato se však vrátila radost do dětských tváří, neboť byly odměněny spoustou programů, všemi těmi školičkami, divadélky, některé z nich měly možnost se projet i na koních. A měli byste v tom případě vidět ta jejich rozradostněné očka! Jiný ráz měl program na gymnáziu, odkud se z dívčích hrdel nesly libozvučné písně studentek místního gymnázia.

No a dění na Kosence, roubené to chaloupce, to by bylo popisem na samostatnou kapitolu. Kdo chtěl, mohl na ní začít prohlídku v zakouřeném a hřejivém pekle, jiní dávali přednost akcím na nádvoří. Na pohled lákavé bylo i skákání dětí z „nebes“ do sena v sousední stodole. V samotné dřevěnici se šikovnýma rukama hnětlo těsto, aby se pak z něho po vypečení nabízely rozmanitě tvarované laskominy.

Stejně jako u nabídky zboží, tak nelze v krátkosti vyjmenovat všechny ty probíhající akce ať už na ryncích, v kulturáku, na Staré radnici, v dřevěnicích či v Pastoračním domu. Byly jich desítky a desítky, jedna vyhledávanější druhé. Co tedy říct závěrem? Valašský jarmek díky svým obětavým a nápaditým organizátorům nesporně překonává svou originalitou a úrovní obdobné akce v široširém okolí.

Blíží se doba, pokud už nenastala, kdy tato kulturní akce významově stane na piedestalu nejvyšším.

Plně si to zaslouží.