A jejich soupeření

Koalice versus opozice - match

Konal se v pondělí 22. 2. v pozdních odpoledních hodinách na uzpůsobeném jemu hřišti. Diváků bylo pohříchu v hledišti opět poměrně málo, což je nesporně škoda, neboť mohli být svědky docela napínavého děje. Koaliční družstvo mělo zájem obhájit svoje doposavad tak těžce vydobyté pozice, naproti tomu opozici šlo o prolomení dosavadní herní hegemonie protivníka.

Hráči obou družstev si samozřejmě byli vědomi důležitosti výsledku a tak bylo naprosto přirozené, že se odpovědně a s předstihem na souboj připravovali. Zejména pak svými taktickými úmysly!

V kuloárech se proslýchalo, že záložníci koalice budou chtít určitou dobu setrvávat v obraně, aby tímto manévrem vyčerpali síly soupeře, a teprve pak na něj s plnou silou zaútočili. Utkání začalo na čas. V koaličním družstvu se spoléhalo na letité zkušenosti jednotlivých hráčů, které rozhodně nebyly malé.

Ještě před započetím vlastního boje několik hráčů do sebe strkalo, při čemž v něm nejvíce viditelný Karásek byl, zdá se, zcela nevinně. V samotném úvodu dlouho očekávaného klání se koalice po vzájemné domluvě pokusila o posílení svého družstva klíčovým hráčem.

Opozice s touto navrhovanou změnou ostře nesouhlasila. Následně se rozvinul ostrý boj, většinou muže proti muži. Jako první se vrhla do útoku opozice v čele se svým leaderem Kryštofem. Uplatnila své již tradiční herní pojetí, promyšlenou taktiku.

Ze všech sil se snažila přečíslit svého soupeře a v jednu chvíli se zdálo, že se jí to může i podařit. Tutéž formu boje se ovšem pokoušeli uplatnit i hráči koalice. Její kapitán Kunčar se záměrně pokusil na sebe strhnout pozornost soupeře, kteréžto lsti využila opora jeho družstva Doležálek zavelením k protiútoku. Záda mu s přehledem kryli bekové Novák s Janíkem, branku pak jistil jako obyčejně orientačně zdatný Vrána.

Na straně opozice byl dominantním hráčem krajského formátu Kryštof, který se mohl spolehnout na nezištné přihrávky zleva od Bilavčíka, zprava pak od Boráně, v neposlední řadě i od jednoho subtilního hráče, tak trochu zženštilého vzhledu.

Lavinovité útoky obou útočících stran se přelévaly hned na jednu, hned na druhou stranu hřiště, situace se pro mě, jako diváka, stávala místy až nepřehlednou. Nakonec se koalici přece jenom podařilo svého soupeře početní převahou přehrát a prosadit své herní pojetí.

Členové poraženého družstva si viditelně stěžovali na neférovost počínání tabulkově výše postaveného soupeře. Na protest proti jeho konání demonstrativně opustili na poměrně dlouhou dobu hřiště. Překvapeným hráčům koalice v obavě před vychladnutím pak nezbývalo, než si nějaký čas přihrávat na poloopuštěném hřišti nakrátko.

Po určité době se členové družstva opozice ze zákulisí přece jenom vrátili, ale připadali mně už tak nějak bez šťávy, jakoby v šatnách zanechali původního bojovného ducha. Snad to byl jenom můj povrchní dojem, nevím.

Já sám jsem bohužel nemohl vytrvat na místě do konce utkání, dá se totiž v dohledné době očekávat citelné ochlazení, a tak jsem se vydal k domovu, abych po cestě nahoru kolem muzea spatřil nad východním obzorem Měsíc v úplňku.

Byl to, věru, včera v podvečer silný zážitek.