Pěstování masožravých rostlin

Tyto rostliny potřebují vlhký, ale zároveň čerstvý vzduch. V přírodě rostou na rašenilištích. Proto v bytě, kde je velmi suchý vzduch, MR pěstujeme ve skle. Ve skleněné kouli, zavařovací sklenici (otevřené), nebo v akváriu, které částečně přikryjeme sklem.

V podstatě jsou možné dva způsoby:

1. Masožravé rostliny postavíme na dno i s květináčem a stále doplňujeme vodou, aby byla do 2/3 výšky květináče.
2. Exkluzivnější a lepší je dát na dno nádoby 2-3 cm rašeliny (čistá bez hnojiv a příměsí), do této zapustíme masožravou rostlinu i s květináčem a kolem dáme živý mech z lesa a opět spodní horizont vody do 2/3 výšky květináče.
Mech má tyto funkce:
a) je živý, roste a působí esteticky
b) zvlhčuje vzduch
c) živý má fungicidní vlastnosti (protiplísňové)

Přesazovat jednou za dva roky do čisté, nezasolené rašeliny.
Teplota: normální pokojová po celý rok.
Zálivka: masožravé rostliny rostou na rašeliništích, to je v kyselém prostředí. Nesnášejí chlór a tvrdou vodu. Proto je zaléváme zásadně dešťovou vodou, nebo destilovanou (ale ne technickou - je toxická). Vyjímečně můžeme použít dobře převařenou vodu.
Stanoviště: umístit na maximálně světlé místo, nejlépe na parapet okna. V polouzavřené skleněné nádobě mohou být i přímo nad radiátorem.
Hmyz: trávení hmyzu rostlinám velmi prospívá, ale není pro ně životně důležité, je to pro ně zákusek. Rostlina tráví pouze vnitřek hmyzu, chitinová schránka a křidélka zůstanou.

Pozor! Rostliny zbytečně nedráždit, - ničí se! Zobrazena DIONEA MUSCIPULA (mucholapka):

Lapací orgány MUCHOLAPKY mají omezený počet sklapnutí (3-6 krát), potom se unaví, odumřou a musí růst nové, což je pro rostlinu ztráta, Na podzim nekteré rostliny zčásti zčernají. Toto je přirozené. Mění habitus letní za zimní, na jaře obráceně.

 

Knížka: Masožravé rostliny (Studnička).

Rozdělení masožravých rostlin podle druhů a způsobů lapáni kořisti:

Masožravé rostliny nejsou jen výplodem lidské fantazie, ale takové rostliny opravdu existují. Jsou to rostliny, které se přizpůsobily nedostatku živin z půdy lapáním živých organismů. Velikost kořisti se pohybuje od mikroskopických organismů a zooplanktonu (Utricularia), přes drobný hmyz (Drosera, Pinguicula) až výjimečně i po malé obratlovce (Nepenthes). Není však známa žádná rostlina, která by dokázala chytit a pozřít člověka. Masožravé rostliny jsou zajímavé a charakteristické především svou schopností polapit kořist. U různých masožravých rostlin se vyvinuly různé typy pastí. Pasti masožravých rostlin by se daly rozdělit podle způsobů lapání kořisti na aktivní (Dionaea, Aldrovanda, Utricularia) a pasivní (Drosera, Byblis, Nepenthes, Sarracenia). Aktivní pasti uchvátí kořist rychlým pohybem. Například u bublinatek (Utricularia) je pohyb tak rychlý, že jej nelze postřehnout pouhým okem. Rostliny s pasívními pastmi mohou chytit kořist několika odlišnými způsoby: kořist lákána nektarem vylučovaným na povrchu pasti může spadnout do láček špirlic (Sarracenia) nebo láčkovek (Nepenthes) - kořist se může přilepit na lepkavý list (Drosera, Drosophyllum), přičemž u některých rosnatek může docházet k pomalému svinování listu a tím zrychlení a zdokonalení trávení kořisti. Některé masožravé rostliny mohou nachytat během jedně sezóny i několik stovek hmyzích obětí (Drosophyllum, Nepenthes).

 

Odkaz: česká společnost pěstitelů masožravých rostlin

---